Lucie Bílá jako vyvolená vypravěčka příběhu slavného malíře

Není překvapením, že hudební interpreti vydávají svá alba právě pod stromeček. Zvlášť, když je prodej hudebních nosičů dnes obecně v útlumu, může být takové dobře vyvedené album pěkným vánočním dárkem. Tým okolo Lucky Bílé toto dobře ví a snaží se, aby takové dárky byly opravdu hodnotné. Mají v rukou velice silnou zbraň v podobě skvělého pěveckého umu několikanásobné slavice a jejích výjimečných spolupracvníků. V případě desky Modi je jím především dlouholetý doprovodný klavírista Petr Malásek nebo skladatel Dalibor Cidlinský. Dva texty ušil zpěvačce na míru Radek Banga (Gipsy.CZ). Texty vůbec budou na tomto albu naprostým tahákem, protože Lucie Bílá má to štěstí, že může interpretovat poslední texty zesnulého Pavla Vrby.

Co se týká skladeb, jedná se většinou o výpůjčky některých zahraničních hitů. Trvalo dva roky, než se podařilo vybrat ty správné kousky, které zpěvačce pomůžou vynést její hlasové umění ještě kousek výš mezi hvězdy. Došlo tak na Michaela Jacksona a jeho She´s Out Of My Life, Samanthu Brown přezpívala Bílá v Intuici. Gwen Stefani je představena ve Four In The Morning a např. Love Must Carry On je od vokální skupiny Monrose.

Decentní rozjímání v předvánočním čase

Jak již bylo naznačeno, album vydané před Vánoci nemá s těmito svátky až tak moc společného, jak tomu bylo před dvěma lety v případě CD Bílé Vánoce Lucie Bílé. Nicméně nemůže v žádném případě předvánoční atmosféru nikterak urazit. Nedá se totiž říct, že by se nějak podobalo jiným předešlým studiovkám. Lucie ubrala na rozvernosti, kterou tak dobře známe a která jí dotváří ten originální punc hvězdy českého šoubyznysu. Skladby se nesou v povětšinou v pomalejším tempu a dávají vyniknout zpěvaččině výborné technice.

Na začátek snad nemohl být vybrán lepší kousek než Já. Ano, je to přesná výpověď Lucky o sobě samé, až zaráží, jak Radek Banga její naturel perfektně pochopil a vyjádřil. To je přesně to, co Lucii tak dobře sedí. „Ať mě třeba na kříž daj, budu křičet, ale budu svou". V následující trojici písní se jedná o předělávky a nejvíce z nich zaujme Světlo zas uvidíš. Jednak svojí podmanivou melodií a jednak srovnáním s originálem - je skoro k nepoznání. Chyba lávky nechává Lucii vyniknout s intenzivnějším hlasovým projevem. Lucka se ale drží v mantinelech daných jistou komorností a to je také jistým poznávacím znamením alba. Ani u jiných písní se nedočkáme toho „uřvaného" vokálu, který občas nechá spustit na plné obrátky.

Album o Modim a ještě více o Lucii

Další trojici předělávek odděluje poklidná, rozjímavá, klavírní Co do jména. Není těžké si ji představit jako hudební vložku nějakého slavnostního předávání cen. Z již zmíněných předělávek nejvíc vyčnívá Archanděl Chamiel. Zvýší totiž otáčky a její rytmus je osvěžující po třech pomalých, i když ne jakkoli špatných písních. Je to zase takový kus, který Lucce vyloženě sluší. S radostí popustí uzdu, ale jen v daných mezích. Namále má se pomalu převaluje jak mlha v údolí a hlas Lucky krásně, sametově zní mezi stěnami skal jako ozvěna tajemna chvil příštích. Poslední předělávka Intuice dává vyniknout hlasovému rozsahu, že člověk zapomíná na nějaký hudební doprovod. Skoro na konci ještě překvapí Kde ty časy jsou svou výskavou náladou. Vzpomíná se, ale bez melancholie. Titulní skladba Modi se z celého alba vymyká. Jedná se o hlubokou výpověď, kde se Lucie pohybuje mezi recitací a zpěvem. Takto symbolicky se rozloučíme s albem i s básníkem Pavlem Vrbou.

Písně krásně pozvolna plynou s časem, dobře se ta Lucka poslouchá, jen co je pravda. Toto album je navzdory tématu především o ní. Vždyť po skončení stopáže jakoby se člověk chtěl hned vrátit k hitovce Já. Doprovodné nástroje jen dokreslují atmosféru zpěvu, který zaujme od začátku do konce. Mnohé aranže nezní nějak světoborně a ani nemají důvod vytrhovat posluchače z rozjímání nad texty a narušovat hlasový projev. Na převzatých písních se notně zapracovalo. Je to dobře a těžko určit, zda jsou lepší než originál. Nicméně úplně nejlepší je originál neznat a nesrovnávat. Písně pak vypadají jako hity Lucie Bílé. Ta se sama posunula zase o kousek dál ve své tvorbě, obvykle se říká „Zraje jako víno". Dozrává tak od rockové muziky do opravdu vážnějších poloh a chanson už klepe na dveře. Vytírá tak zrak posledním škarohlídům, kteří ji ještě nemusí. Škatulka pop začíná být těsná.