Kyvadlo je neúprosné a festival Metronome se přehoupl do dalšího dne, Foals museli třikrát přidávat - neděle

Zatímco sobotní dovádění počasí trochu nabouralo program festivalu Metronome, neděle vyšla z tohoto pohledu na výtečnou. Předchozí den zanechal i přesto skvělé dojmy z vystupujících a další program sliboval nejen velká jména, ale i některé velmi zajímavé, zatím neviděné, projekty. Festival měl vyvrcholit vystoupením jedné z nejvíce obdivovaných kapel současnosti – Foals.

Foals přijeli v rámci svého turné rovnou z festivalu v Glastonbury a byli tedy řádně rozehřátí uchopit své fanoušky do podmanivě melancholických nálad. Areálem se za šera rozléhalo mohutné éterické fluidum, kterým s lehkostí plul hlas zpěváka Yannise Philippakise. Ukázalo se, jak věrně dokáží diváci show Foals hltat. To, co se dělo na pódiu a linulo se z reproduktorů, působilo jako magnet. Přestože zpěvák působil kromě zpěvu celkem nemluvně, v krátkých, máločetných pauzách se snažil oslovit diváky češtinou. To samozřejmě přítomné povzbudilo a pak ještě víc, když si nakonec dovolil na les nadšených rukou i lehnout.

Ve znamení fůzí

Ovšem neděle byla nabitá i jinými hvězdami. Když už má být pražský festival světový, je vhodné pozvat Ivana Krále. Při jeho vystoupení má člověk pocit, jakoby kolem něj procházely hudební dějiny. Ten jeho lehce zastřený zvuk kytary dokáže přenést až k samotným základům rocku. Pan Ivan Král si kromě toho dovolil svůj set okořenit pozváním Pana Jiřího Suchého. Toto spojení vzbuzovalo velkou zvědavost. Nešlo však o nic extra připraveného a o to zajímavější bylo sledovat naprosto přirozené a vtipné konverzování obou legend. Dojemné vystoupení ocenilo publikum bouřlivými ovacemi a sborovým zpěvem písně Klobouk ve křoví, byť se jednalo o publikum z velké většiny naprosto odlišné generace, než účinkující.

Areál výstaviště však naprosto rozzářily dvě velmi početné a nadmíru živé bandy. Dvojice za sebou vystupujících Crystal Fighters a Walk Off The Earth napumpovala do přítomných mnoho energie a vytvořila z areálu hotový karneval. Zvlášť bojovníci na vyzdobeném pódiu plném barev rozjeli pohybový rej plný chytlavých melodií a neustálého rytmického bušení. Moderní pojetí různých folkových stylů a etno hudby nechala málokoho v klidu. To kanadští kombinátoři WODE zaručeně vyhráli co do počtu použitých nástrojů během koncertu. Neustálá proměna, která se děla na Park Stage od 20:30 přilákala velký počet lidí zvědavých, jak se tento mumraj známý z videí podaří přesunout na pódium. Podařilo se a přes neskutečnou rozmanitost bylo vše naprosto srozumitelné, Zazněla z videí dobře známá a úchvatná předělávka Hello i s příslušným instrumentálním vybavením.

Jinou velmi očekávanou fúzi slibovalo spojení J.A.R. a Gospellu. J.A.R. sice dokázali, že na hlavní stage mezi hvězdné zahraniční interprety patří, ale spojení jejich setu se sborem Maranatha se nepovedl až tak úplně. Od gospellu se čeká síla a údernost, vedoucí nebo rovnocenné postavení. Během vystoupení J.A.R. se však pěvecká artilerie dostala ke slovu jen velmi málo a v některých písních vůbec. Gospell tak představoval pouze jakési backing vokálové tanečníky, kteří byli zastíněni jak zvukem, tak absolutně vynikajícím, dobře naladěným Danem Bártou. Rapová jednotka tak mohla vystupovat klidně sama, i tak dokázala, že zbraní na to má dost.

Nebylo slabých jmen

Během dne potěšili i další skvělé světové hudební naděje. V ČR už velmi populární zpěvák Matt Simons vystoupil v Praze poprvé. Ninet je zase ohnivá diva, která, ač mladá, svým jižním temperamentem uchvátila příznivce klasického rocku. Svou pověst nezradila a kytarou i hlasem vládla naprosto důsledně a jistě. Ti, kteří měli kytarové muziky plné zuby, si mohli užít oba dny na speciálně vytvořené klubové scéně.

Festival Metronome měl, jako akce svého druhu, důstojně reprezentovat vnímání Prahy, jako kulturního města. Pojetím a dramaturgií se mu to podařilo. Kombinace současných světových hvězd popové muziky a domácích uznávaných umělců vytvořila příjemnou atmosféru, za kterou se nemusí hlavní město vůbec stydět. Nepodařilo se však např. vymýtit jinou klasiku, která k Praze bohužel také patří. Způsob nacenění občerstvení jejich původci asi okoukali na letišti V. Havla. Je to taková česká cesta, jak netvořit fronty u stánků. Vysušené, nechtěné klobásy na grilu už nemohlo vzpružit ani vystoupení Crystal Fighters. Naštěstí má festival Metronome výhodu celkem slušného areálu, který nabízí mnoho různých zákoutí počínaje rozlehlými plochami, přes stíny stromů, až po zastřešené prostory. Mnoho festivalů vděčí za úspěch právě originálnímu prostoru, protože cokoliv, než otevřené letiště, je plus. Pokud se tady podaří Metronomu zakořenit a vylepšit detaily, tak to bude jedině dobře.

Foto: Jana Kleinbauerová