„Dostat se do televize, je úplně boží.“

Mladou energickou čtveřici z Bruntálu možná někteří z Vás zaznamenali jako kapelu On The Way. Nyní však již dobu vystupují pod jménem Donaha a rychle si vydobývají plnohodnotné místo na české hudební scéně. Koncertují o sto šest, nedávno vydali CD Beta samci. Hudební knihovna.cz se sešla s Matějem, Štěpánem a Markem. Co na sebe kluci prozradili, se dozvíte v následujícím rozhovoru.

HK: Pro mnoho posluchačů jste byli známí pod názvem On The Way. Najednou jste se přejmenovali. Nemyslíte, že Vám změna jména mohla uškodit?

Matěj: „My jsme změnili název ve chvíli, kdy se pracovalo na prvním profesionálním klipu a singlu. Chtěli jsme mít český název a věděli jsme, že kdybychom ho měnili až posléze, bylo by to těžké. V živém přenosu Óčka jsme nechali lidi psát jména. Vybrali jsme čtyři a z těch jsme zvolili Donaha."

Marek: „Hlavně Donaha se v Čechách lépe pamatuje. On The Way mělo nějaké fanoušky, ale většina byla aktivní na Facebooku, takže zaregistrovala, že jsme se přejmenovali. Byl to dobrý krok."

Matěj: „Myslím, že nám to neuškodilo. Máme český název a české texty."

HK: Starou éru jste tedy úplně odstřihli? Jako On The Way máte vydané tři CD.

Matěj: „Ještě pořád prodáváme poslední CD On The Way P.A.N.I.C."

Marek: „A na koncertech hrajeme písničky ze starých CD."

Matěj: „Ale už máme hodně nového materiálu."

HK: Od teď už budete tedy vždycky mít jen české texty?

Matěj: „Chtěli bychom v budoucnu udělat u písniček dvě verze – českou a anglickou. Dost by nás totiž lákalo hrát za hranicemi. A s českými texty by to asi úplně neprošlo."

HK: Už jste předskakovali několika úspěšným kapelám, dokonce zahraničním.

Štěpán: „Hráli jsme s Tarjou Turunen a s jednou švédskou kapelou, ale ta nebyla moc známá."

HK: Máte nějakou zkušenost s hraním v cizině?

Matěj: „Hráli jsme na Slovensku." (smích)

Marek: „A dvakrát v Polsku."

Matěj: „A my jsme to jednou zkoušeli v Itálii na ulici." (smích)

HK: Celé roky hodně koncertujete, ale ještě asi nemáte řidičáky?

Matěj: „Máme."

HK: Dobře. Dříve vás, ale někdo musel na koncerty vozit.

Marek: „To do dneška."

Matěj: „Rodiče nás vozí. Máme půjčené auto od táty z práce, a protože bráchovi je šestnáct, tak nás ještě samotné nechtějí pouštět."

HK: To je obrovská podpora.

Matěj: „Jo, rodiče nás od začátku drží. Bez jejich pomoci bychom zdaleka nebyli tam, kde jsme."

HK: Fanoušci Vám pomáhali vymýšlet název kapely a dávali návrhy i k názvu CD, je to tak?

Matěj: „Jednu dobu jsme jim tu možnost dali, ale potom jsme sami vymysleli Beta samci, a to se nám tolik líbilo, že jsme se pro něj rozhodli."

HK: Liší se nové písničky hodně od těch, které jste psali dříve?

Matěj: „Jak které. Třeba píseň Noční pouť je takový elektronický song a je úplně odlišný od zbývající tvorby. Ale není to směr, kterým bychom se chtěli ubírat. Máme tam punk, rock, pop…"

HK: Tvoříte společně nebo jen někdo přichází s nápady?

Matěj: „Chtěli jsme, aby to fungovalo, že budeme tvořit dohromady, ale moc to nešlo. Ve čtyřech se to špatně domlouvá. Nejvíc skládám já s bráchou. Já skládám veškeré texty, hudbu tak napůl. Je dobré, když ten, co skládá melodii zpěvu, píše i texty. A úplně nejlepší je, když to pak i zpívá. Ve spoustě kapel to skládá někdo jiný a zpěváci pak nevědí, co zpívají."

HK: Máte kapelníka? Kdo má hlavní slovo?

Matěj: „Já myslím, že my dva s bráchou. (smích) Ne, jak v čem. V něčem Marek, v něčem Pepa, co se týká hudby a textů, určitě já a brácha."

HK: Na Youtube máte svůj vlog Popcorn. Připravujete ho každý týden, což je poměrně častá frekvence. Myslíte, že ho budete stále zvládat natáčet?

Matěj: „Už teď to nezvládáme. Vždycky jsme se snažili udělat něco místo toho, když jsme vydávali klip, tak jsme řekli, že nebude Popcorn."

HK: A jak obecně kombinujete kapelu s ostatními povinnostmi? Ještě všichni chodíte do školy?

Matěj: „Já jsem teď odmaturoval. Chodím na jazykovku,chci si udělat státnice z angličtiny a přemýšlím, čím se vlastně budu živit."

HK: Nebude to muzika?

Matěj: „To by bylo ideální. Ale dalších pár let to úplně nevidím. Bavilo by mě doučovat angličtinu. Ale musím na sobě ještě hodně zapracovat. Jinak nemám představu, co bych chtěl dělat."

HK: Myslíte tedy, že je těžké se hudbou uživit?

Matěj: „Určitě. Teď jsme rádi, že nám to zaplatí alespoň výdaje. Začali jsme víc dělat merch, tak nám to pokrylo tour. Ze začátku to vypadalo, že se hodně zadlužíme rodičům. Ale nakonec se to zaplatilo."

HK: To byla další z mých otázek. Na Vašem webu jsem nenašla žádná trika, odznaky…

Marek: „Fanoušci nám většinou napíšou, zaplatí nám na účet a my jim vše pošleme."

HK: A máte někde ukázku zboží, o které si mohou lidé napsat?

Marek: „Když něco máme, dáme to na Facebook."

HK: Prošli jste velkou řadou soutěží. Byla některá z nich pro Vás přelomová?

Matěj: „Mercedes-Benz nám hodně pomohla. Díky ní jsme mohli natočit první profi klip a první singl – Příběh z křídel, ve kterém si zahrál i Kuba Ryba, se kterým jedeme tour (Jakub Ryba – frontman skupiny Rybičky 48, poz. red.), nebo i Vilma Cibulková a další. Dostali jsme se na Óčko. Dostat se do televize, je úplně boží. Okamžitě jsme vnímali ten rozdíl, když jsme na koncertě zahráli song, který lidé znali z hitparády. Hned na něj reagovali víc."

HK: Všimla jsem si, že komentáře vlogů jsou snad jen od fanynek. Máte také nějaké fanoušky – kluky?

Matěj: „Výjimečně se nějaký objeví. Třeba s přítelkyní na koncertě. (smích) Když jsme jeli tour s Ovocem (zakázanÝovoce, poz. red.) nebo teď s Rybičkama, tak jsme získali i nějaké fanoušky.

Štěpán: „Je zajímavé, že když jezdíme takhle s jinými kapelami, chválí nás především kluci. A to ještě starší, třeba třicetiletí chlapi. Nechápu, čím to je."

HK: Chodí na vás tedy spíše vrstevníci nebo ještě mladší publikum?

Matěj: „Ještě mladší, ale i vrstevníci. Jsme rádi za všechny fanoušky, ale upřímně nás hrozně těší, když vidíme v publiku nějakou holku v našem věku. Štěpánovy vrstevnice chodí víc. Devatenáctiletých holek se tam moc neobjevuje."

HK: Dokážete si koncert užít, i když je tam málo lidí.

Všichni: „Určitě."

Matěj: „Může být narvaný klub, ale když jsou ti lidé suchaři, studení, není to ono. Někdy pár lidí udělá lepší atmosféru, ale my si to dokážeme užít za všech okolností. Ani by to nebylo fér. Jeden člověk si zaplatí stejně za lístek jako dvě stě lidí."

HK: Ve Snídani s Novou jste vystoupili s akustickým setem. To se v dnešní době hodně nosí. Předvedete ho ještě někde znovu?

Matěj: „Určitě bychom chtěli. Hrozně nás to bavilo, i když jsme z toho měli hrůzu. Ale dopadlo to dobře. Měli jsme tam skvělého pana zvukaře."

HK: Jste trémisti?

Všichni: „Ani ne."

Matěj: „Pepa možná trochu, ale ten tu není."

HK: Pepa vůbec často chybí. Co on pořád dělá?

Všichni: „Vysokou školu."

Marek: „Dělá vysokou školu a ještě k tomu pracuje."

Matěj: „Říká, že dělá nejprestižnější vysokou školu." (smích)

HK: Zdravíme Pepu… a Vám všem děkuji za rozhovor.