Chinaski roztančili vyprodanou O2 arénu v maorských rytmech

Ve čtvrtek 16. listopadu ovládla pražskou O2 arénu v rámci svého posledního koncertu Není nám do pláče tour česká pop rocková stálice, kapela Chinaski. Přes sedmnáct tisíc diváků zde skandovalo, zpívalo i tančilo v přes dvě hodiny trvající turbo jízdě, zakončené překvapením večera, novozélandským národním tancem hakka.

Odměna publiku v podobě netradičního přídavku

Toto grand finále nebylo náhodné. Původně se jednalo o pokus vytvořit světový rekord v počtu najednou tančících fanoušků. Prim na pódiu, coby předtančící, udávali Michal Malátný a František Táborský, spolu se svými novozélandskými přáteli. Právě u protinožců dokončovala kapela svou novou desku Není nám do pláče a spojila tak příjemné s užitečným, čímž svému publiku připravila odměnu v podobě netradičního přídavku. A přidávalo se ne jednou, ale hned dvakrát…

V roli předskokana vystoupil slovenský pop folkový zpěvák Peter Aristone se svou kapelou. Pozvolna a decentně předpřipravil půdu hlavnímu protagonistovi večera, jehož nástup vyburcovala i akademická  čtvrthodinka čekání. Za bouřlivého potlesku nedočkavých fanoušků to Chinaski rozjeli hned od začátku naplno, energickým songem Vedoucí. 



Vyprodanou halou se nesly jak hity, které se s kapelou nerozlučně pojí již od devadesátých let, tak novinky z letošního alba, jakou je třeba aktuální hitovka Venku je na nule. Chinaski předvedli poutavou energickou show, protkanou barevnými, vtipnými, občas však ale mírně kýčovitými projekcemi. Frontman kapely, Michal Malátný, jehož projev zaujme svou přirozeností, hravostí a nesmírnou interakcí, se nestydí veřejně projevit vděk svým rodičům či manželce. Tím ještě víc podtrhává celkovou autenticitu a vtahuje své fanoušky do dění  nejenom skrz chytlavé tóny a texty. Svědčí o tom i fakt, že tito si po celou dobu s kapelou z plného hrdla notovali. Příjemným osvěžením koncertu byly výrazově i melodicky silné duety s mladičkou Majdou Královou, a to nejenom v oblíbené Made in Czechoslovakia.

Vyzvednout nutno také excelentní výkon bubeníka Ota Petřiny jr., jehož bicí dominovaly zejména písním  Není nám do pláče nebo Rockfield. Příznačný orchestrální background dodává skladbám originální šťávu a šmrnc. U Tamaryšku a Propanu s Butanem vyniká zase propracované aranžmá. Kromě stálic z rozhlasového éteru jako 1970, Zadarmo, Drobná paralela, Hlavolam, Nic není jako dřív či Tabáček nechyběly na play listu ani v éteru méně prezentované kousky, jako Řítím se do pekla, Vinárna u Valdštejna či hravé Punčocháče.

Chinaski se dokáží vyhnout stereotypu

Jak potvrdil i pražský koncert, Chinaski mají své skalné příznivce mezi mladými i těmi dříve narozenými. Kompozice vystoupení působí občas poněkud roztříštěně, na druhou stranu tím umocňuje moment překvapení a drží tak diváka v jistém napětí. To pomáhá vyhnout se stereotypu ze předem očekávané predikce. Rytmická melodičnost a nadčasové, často humorně laděné texty působí komunikativně a přirozeně, čímž oslovují a baví široké spektrum fanoušků. Oblíbená česká mainstreamová stálice předvedla dynamickou, poctivou a interaktivní show, provázenou bouřlivými ovacemi od první až do poslední minuty.
Autor reportáže: Zuzana Juskaninová
Autor fotografií: Martin Paldus