Zpěvačka Renata Drössler se cítí jako Znovuzrozená

Znovuzrozená je název alba zpěvačky Renaty Drössler, které na dvou CD nabízí výběr z jejích šansonů. Doplněné je bookletem, obsahujícím akty zpěvačky, které citlivé nasnímala známá fotografka Lenka Hatašová. Se svými názory na desku, snímky i repertoár se Renata Drössler ochotně svěřila Hudební knihovně.

HK: Jak jste vybírala písně na desku Znovuzrozená?
Renata: Jde v podstatě o kompilaci z mých starších alb, jakýsi výběr toho nejlepšího, co zpívám. Tedy jak se to vezme, nejlepšího? Miluji všechny své písničky, ale prostory na cédéčkách jsou prostě moc malé.

HK: Album provázejí snímky vašich aktů, které nafotila Lenka Hatašová. Jedná se o vaše první akty?
Renata: Ano. Vlastně jsem si tímto počinem splnila celoživotní sen, paradoxně až ve svých padesáti letech.

HK: Jak jste se při fotografování cítila?
Renata: S Lenkou jsme si velmi blízké, takže její přítomnost problém nebyl. Jelikož jsme ale všechny obrazy pořizovaly v exteriérech Slovinska, občas se fotografování neobešlo bez náhodných diváků. To mi samozřejmě moc příjemné nebylo. Náš fotografický projekt bude po výstavě v Galerii U Kamenného zvonu putovat a vypadá to, že ho uvidí i příznivci aktů v zemi jejich vzniku.

HK: Jste s výslednými snímky spokojená?
Renata: S fotografiemi pochopitelně spokojená jsem. Kdyby mi na nich něco vadilo, nepustila bych je ven. Vzhledem k tomu, že jsme při jejich pořízení používaly pouze světelné podmínky přírody, cítím z nich právě tuhle atmosféru. Přirozenou, zároveň trochu tajemnou. Pro mne jsou to akty přesně takové, jaké mají být. Jsem nadšená tím, jak skvělou památku budu mít na doby, kdy jsem v podstatě začala opouštět éru středního věku a přiblížila se stáří.

HK: Váš repertoár je velice pestrý. Podle čeho si do něj vybíráte písničky?
Renata: Písnička se mne musí emocionálně dotýkat, musí být blízká mému pohledu na život. I když se můj život poslední dobou radikálně změnil, odtud také název desky Znovuzrozená, stále jde o zrcadlo mých dosavadních pocitů.

HK: V Divadle pod Palmovkou vystupujete v roli Marlene Dietrich. V čem je vám tato německá herečka a zpěvačka blízká?
Renata: Svou důstojností i odvahou bourat konvence. Neměnila bych však s ní, cena, kterou za svůj úspěch na konci života zaplatila, by pro mne byla příliš vysoká. Jak říkám v roli Marlene ve hře Edith a Marlene: „Pochopení neznamená souhlas..."

HK: V repertoáru máte i šansony Edith Piaf. Jsou vám bližší než písně Marlene Dietrich?
Renata: Obě dámy měly ten dar dokonale sdělovat své pocity, projevem je mi ale bližší Edith Piaf. Ve svém repertoáru mám hned několik jejích písní. Jakousi grácií je mi naopak blízká Marlene Ditrich, možná i proto, že jsem si typově podobná spíš s ní.

HK: Často vystupujete v zahraničí. Je v něčem české publikum specifické?
Renata: Veliký rozdíl v českém a zahraničním publiku nevidím. Možná je to tím, že typ hudby, kterou dělám já, vyhledává určitý typ lidí si celosvětově podobných. Ale tak je tomu samozřejmě u všech žánrů. Je ale pravda, že šanson má v zahraničí daleko víc fanoušků, spousta zemí pořádá velké šansonové festivaly, kam se sjíždějí hvězdy i posluchači z celého světa. To u nás zatím není.