Zaz představuje Paříž na své desce, jako zamilovaná puberťačka

Charismatická zpěvačka Zaz je už nějaký čas výrazným pěveckým talentem francouzského šansonu. Velkou popularitu si vytvořila především hitem Je veux, nicméně na svém kontě má už dvě dlouhohrající alba. Při originalitě jejího hlasu a osobitosti se tak trochu dalo čekat, že časem jejími hlasivkami projdou i některé legendární šansonové hity. Zpěvačka tuto záležitost pojala velkolepě a hned celou kolekci francouzských šansonů si nechala na třetí album Paris.

Že Zaz svým hlasovým projevem do Paříže patří, je nad míru jasné. A protože se jedná o mladší z pěveckých šansonových es, celkem nepřekvapí výběr skladeb, kterými chtěla vyjádřit lásku k milovanému městu. V podstatě se jedná o skladby, až na vyjímky, rychlejší, v rámci stavby písně veselejší, prostě celkově rozvernější. Zaz pak do písní vklouzává a odprezentuje je, jakoby je zpívala dřív, než byla odstřižena od pupeční šňůry. Prostě se v nich cítí, jako ryba ve vodě.

Tanec na Champs Elysées

Ještě víc než ostatní to potvrzuje titulní skladba, kterou si zpěvačka střihne bez kapely a pěvecký doprovod má co dělat, aby její živelnosti stačil. A ta originální živelnost je vůbec charakterem, který pomáhá inovovat klasické hity. Vezměme jeden z nejznámějších: Champs Elysées. Zdá se vám, že tančíte nejznámější pařížskou třídou a ještě k tomu fouká pořádný vítr, který žene vaše kroky. A když Zaz roztančí celou ulici, ještě přidá na výšce a na síle a vznáší se nad celým tím mumrajem.

Na desce plné tak výrazných hitů nesmí chybět duety. V J´aime Paris au mois de mai uslyšíme samotného Charlese Aznavoura, který nespoutané zpěvačce jen decentně a s rozvahou přizvukuje. Naproti tomu Thomas Dutronc si pěvecky v kusu La romance de Paris se Zaz hraje, jako se škádlívají čerství milenci. Nikki Yanovski pak nabízí srovnání ženských hlasů v I Love Paris - J'aime Paris. Tato skladba je vhodně zařazena do půli setu, když už se zdá, že vám Zaz přeroste přes hlavu.

Jsem sice romantická, ale chci se bavit

Na desce Paris lze však také zažít i opravdovou zasněnou romantiku. Nabízí ji píseň La complainte de la butte, která právě ukazuje, jak v podání Zaz přes veškerou zasněnost nezní nijak sentimentálně. Výraznou dramatičnost pak rozehrává píseň Sous le ciel de Paris. To jsou však pouze dvě písně, které se tváří poněkud vážně. Zpěvačka si svůj recitál o Paříži chce užít a bere ho spíše jako radostnou zábavu. Důkazem jsou songy Paris Sera Toujours Paris, La Parisienne, Paris Canaille nebo Paris, L'après-Midi.

Paříž je po desetiletí úžasné město a leckdo by chtěl mít alespoň kousek její atmosféry doma. Taková příležitost se nabízí právě s albem Paris zpěvačky Zaz. Na to, aby někdo tuto atmosféru dokázal řádně vykreslit, nestačí jen nazpívat tradiční hity Paříží se zabývající, ale je potřeba mít sakra fajnové charisma. Toho v sobě má temperamentní zpěvačka Zaz víc než dost. Její zemitě nakřáplý hlas s drzým výrazem dává zapomenout na původní interpretaci. Díky tomu se album Paris stává velmi svěžím a velmi poučným i pro později narozené. Nezapadne totiž mezi zaprášenou klasiku, ale stane se zábavným doprovodem mnoha jedinců.