Vypsaná Fixa vyprodala Akropoli i s lehce smutným programem

Vždy je hezké sledovat, když kapely nechtějí jet pouze svou rutinu, ale snaží se vyplňovat prázdná místa v kalendáři nějakým překvapením či specialitou dělanou vyloženě pro svou fanouškovskou základnu. Něco takového si na prosinec nachystala pardubická Vypsaná fiXa. Do pražského Paláce Akropolis 12. prosince přivezla Lehce smutný koncert, zaměřený na melancholicky laděné skladby, které se do klasického setlistu příliš nedostávají.

Již několik týdnů, možná i měsíců dopředu byl koncert zcela vyprodán. Poptávka byla velká, nicméně prostory Akropole nejsou nafukovací a tak šlo o vystoupení pouze pro ty nejrychlejší. Zhruba dvouhodinové vystoupení nastínilo, jakým směrem by se FiXa mohla ubírat do budoucna, jelikož fanoušci jí zobali z rukou.

Setlist byl příkladně naplánován a kapela sama informovala přes sociální sítě, že některé skladby bylo třeba těžce pilovat, jelikož je čekala živá premiéra, případně restart po dlouhých letech. Příjemným oživením byl i "pátý člen" kapely Ondřej Ježek, který stojí za zvukem posledních desek. Nezvykem byl také pohled na frontmana Márdiho, který v úvodních skladbách hrál místo typické "Jolany" na akustiku. Hned první song byl živou premiérou. Fogiho mantra je skladba z EP Čtyři slunce. Píseň, složená v období příprav soundtracku ke stejnojmennému filmu posloužila jako skvělý začátek. Po jemnějším intru se rozjela celá kapela a vygradovala tuhle příjemnou pecku.

Kromě novějších skladeb jako Náklaďák, Bubák nebo perfektní Klid a mír a ticho, se dostalo i na starší kusy, které příchozí nejvíce ocenili. Jasně dávali najevo, které z nich by měly být pravidelnou součástí vystoupení. Bouřit se začalo již u Letadla, emotivní Duchové, které kapela hrála snad jen při turné k desce Klenot téměř deset let zpět. Největší rachot však vyvolaly Samurajské meče, po kterých v kotli začalo pořádně pogovat. To stejné, a také pořádný crowdsurfing, spustil veleoblíbený Emigrant jehož refrén (Kdo se jednou zbláznil / už nikdy nebude normální) znal nazpaměť každý přítomný. Premiéru si odbyla také balada Mariánské léto z poslední desky Tady to někde je a dle zpětné vazby bylo jasné, že i tady se Márdi a spol trefili do černého.

Vypsaná fiXa nechala fanoušky vzpomínat a vzpomínání to bylo velice emotivní. Podkresem celému ději na pódiu byl film Stalker promítaný v pozadí na plátně. Atmosféra v Akropoli byla vynikající. Vytleskaly se hned tři přídavky, po kterých již musel být provoz v klubu z časových důvodů (desátá večerní) ukončen. Dalo by se najít pár výčitek, a ne u všech by byla viníkem samotná kapela, nýbrž pobláznění diváci házející plná piva z balkónu do kotle. Samotná kapela mohla jít při výběru ještě trochu hlouběji a místo některého z hitů (1982, Ledňáčci) zahrát například Dohasnul nebo Černý les, nicméně i tak se celý sál bavil a skandoval až do úplného konce.  No snad jen dodat, ať se koná více podobných akcí, s příjemně překvapivým setem.

Setlist: Fogiho mantra, Bubák, Krabice, Letadlo, Duchové, Snídaně z elektřiny, Samurajské meče, Okresní knihovna, Papírová hyena, Jizvy, 33 cigaret, Mariánské léto, Pohyb-oheň-šluk a dým, Potápěči, Ledňáčci, Emigrant

Přidavky: Náklaďák, Iluze, 1982, Klid a mír a ticho, Antidepresivní rybička, Krásný smutný den