Vladimír Mišík: Koncertování mě pořád baví

Osmého března, na výročí známé jako Mezinárodní den žen, Vladimír Mišík oslavil kulaté sedmdesáté narozeniny. K té příležitosti měl premiéru nový dokumentární film režisérky Jitky Němcové Nechte zpívat Mišíka, a také vyšla jubilejní edice jeho slavné první sólové desky, mezi příznivci dnes známé podle už nesmrtelného hitu Stříhali dohola malého chlapečka. O týden později, ve středu 15. 3. na koncertě byl pak Mišík v Malostranské besedě oceněn Jubilejní diamantovou deskou Supraphonu.

Posloucháte někdy svoje starší nahrávky?
Neposlouchám. Dokonce ani v případě téhle reedice jsem zatím neměl čas. Dělal jsem asi dvacet rozhovorů, do toho jsem měl koncerty, takže když jsem z vydavatelství dostal to CD, jen jsem si ho přinesl domů. Ale rozhodně se na něj chystám, zajímá mě porovnat si ten zvuk s tím jak si ho pamatuji. Protože gramofon už dávno nemám.

Mnozí si ho dnes znovu kupují, a vaše reedice je ostatně k dispozici jak na CD, tak znovu na vinylu...
To je také moc dobře. Aspoň má Supraphon co prodávat (smích). Mně se ten tradiční zvuk vždycky líbil víc, je takový "měkčí” než ten digitální. S kapelou se také pořád snažíme natáčet do pásu, i poslední desku Ztracený podzim jsme tak točili. Ne, že bychom byli tak staromilní, ale právě kvůli tomu zvuku

Tušíte, jak došlo k tomu, že posluchači to album začali označovat podle jeho nejslavnější písničky?
To je docela zvláštní. Na obalu bylo jen moje jméno, sama deska žádný název neměla. Písnička Stříhali dohola malého chlapečka ale až osudově u lidí "zabrala”; bylo to v době, kdy to kluci s dlouhými vlasy vůbec neměli jednoduché. A když například odcházeli na vojnu, tak to pro ně byla skoro hymna. Když jsem poprvé tu báseň pana Kainara četl, silně mě to zasáhlo, protože se mi okamžitě vybavila vzpomínka na mládí. Máma mě vždy posílala ostříhat k takovému starému holiči, bylo to tam takové podobně olezlé, i ty jeho nůžky už toho dost zažily. Tahalo to s nimi a bolelo. Nenáviděl jsem to, a po letech se mě to znovu dotklo.


Nové vydání se od původního liší obalem. Co tehdy vadilo nejvíce?
Na zadní straně měl být původně sleevenote od Jiřího Černého. Ten se pak ale nějak dostal do nemilosti, a tak to vyšlo bez něj. A některé původní návrhy rovnou skončily v trezoru. Je dobře, že když Supraphon připomíná reedicemi ta původní vydání, že i na tyhle věci nezapomíná. Výborné jsou i remasteringy, i když zrovna tahle deska byla obdivuhodně dobře nahraná už tehdy. Každý to štěstí neměl. Také i když byla ta originální matrice dělaná na určitý počet kusů, aby se ušetřilo, vylisovalo se toho tehdy často více. Kvalita těch dalších kusů pak byla pochopitelně nižší.

Na druhou stranu ovšem později vyšla pod značkou Artia verze They Cut Off the Little Boy´s Hair, nazpívaná v angličtině. To je fenomén, který asi současní mladí posluchači sotva budou chápat?
To byla celkem legrace. Artia sice tehdy vydávala takzvané exportní desky, ale ty se prodávaly jen v dalších socialistických státech, třeba v Bulharsku nebo v Polsku. Přesto se to točilo v angličtině, i když na "Západ” se to obvykle nedostalo. Takže jsem to nazpíval anglicky, a pak už jsme to nikdy neviděli (smích).

Váš pozdější zákaz je dnes už slavný. Předtím jste žádné problémy neměli?
Samozřejmě, že bylo pořád něco. Všechno se muselo dávat ke kontrole, měli jsme například schválený koncertní program, pořadí skladeb, od kterého jsme se správně nesměli odchýlit. Když jsme si ale usmysleli, že třeba zahrajeme novou pecku, tak jsme ji prostě zahráli. Kašlali jsme na to... což potom vedlo i k tomu zákazu. Faktem je, že si mnozí skladbu Stříhali dohola malého chlapečku potom vykládali jako pocit malého človíčka, který se ocitl v neúprosném prostředí, což přesně odpovídalo té době. Veškeré veselí se odehrávalo s myšlenkou, že je všude kolem spousta udavačů. Už jsem to někde přirovnával k tomu, že tehdejší doba byla podobná, jako když se někdo narodí do pracovního tábora. Který je obehnán plotem, a ze kterého když chce utéct, tak ho mohou beztrestně zastřelit. Když neměl někdo razítko, že někde pracuje, mohli ho klidně zavřít.


Kromě reedice k vašemu jubileu vznikl i pozoruhodný dokument. Jak jste s ním spokojený?
Chechtal jsem se už u pracovní verze. Pak už jsme jen drobně upravovali použitou hudbu, nějaké další zásahy vůbec nebyly potřeba. Tu premiérovou projekci v kině Oko jsem si vyloženě užil, a pozval jsem tam i svoje znovunalezené americké bráchy, takže pocit jsem z toho měl skvělý. Bylo to určitým způsobem dojemné - ve filmu se všichni dozvědí, jak to vlastně s mým tátou a s nimi je.

Jak se vám líbil režijní záměr, že v dokumentu budete rozmlouvat ke slepici, která vyrostla z Kuřete v hodinkách?
To byla roztomilá fabulace, proč ne? Byl to dobrý nápad, jak se vyhnout v podobných filmech obvyklým 'mluvícím hlavám'. Zároveň to doplnilo tu zvláštní atmosféru - Jitka Němcová mluvila o inspiraci Chagallovými obrazy. Pojetí "neseriózního” dokumentu mě nadchlo.

Ve filmu je i planetka, což je dobrá připomínka toho, že je jedna po vás pojmenovaná. Jak jste na to tehdy reagoval?
To bylo myslím v roce 1995, kdy ji astronomové objevili. Celou tu zdlouhavou proceduru, kdy se musí mezinárodně požádat o evidenci jejího jména, přede mnou zatajili a prozradili mi to, až když to bylo jasné. Ale byl jsem hrozně rád. Kdo to má, nějaký šutr, který lítá ve vesmíru s jeho jménem? Samozřejmě nejsem sám - lítá tam myslím i třeba Matuška, podobných asteroidů jsou tisíce. Ale některé mají jen čísla.

Budete své kulatiny ještě slavit nějakým speciálním koncertem?
Určitě ne. Já už ty velké koncerty moc nemusím. Mám to radši v Malostranské Besedě. I když pokud děláme společná dvojvystoupení s Ivanem Hlasem, jsme schopni vyprodat i poměrně velké sály pro několik set lidí. Na festivaly v létě se ale těším. Koncerty mě pořád baví, i když už jsem důchodce. Co bych taky jiného dělal? Přece nebudu chodit do parku krmit labutě?

Foto: Jaroslav Prokop,  archiv Vladimíra Mišíka
GALERIE

Související obsah:

» Vladimír Mišík si balady na nové album vybral sám   (Karel Souček, 10. 03. 2014)
» Vladimír Mišík odmítl vyznamenání od prezidenta republiky   (Jan Vavřík, 27. 10. 2013)
» Nechte zpívat Mišíka   (Karolína Košařová, 24. 02. 2017)
» Jubilejní edice solového debutu Vladimíra Mišíka   (Jiří Hroněk, 14. 02. 2017)


ZADEJTE KOMENTÁŘ



HUDEBNÍ ZPRÁVY
Krásný ztráty live potěší všechny generace posluchačů
08.12.

Krásný ztráty live potěší všechny generace posluchačů

Po letošní pauze se příští rok vrátí festival Krásný ztráty live, jehož patronem je zpěvák Michal Prokop. Uskuteční se...


Americká funková legenda Kool & the Gang roztančí na konci června Prahu
08.12.

Americká funková legenda Kool & the Gang roztančí na konci června Prahu

V pražském Foru Karlín bude krátce před letními prázdninami pěkně horko. Tahle předpověď platí na sto procent,...


Clean Bandit na What Is Love? rekapitulují hity posledních tří let
07.12.

Clean Bandit na What Is Love? rekapitulují hity posledních tří let

Elektropopová skupina CLEAN BANDIT se na scéně pohybuje již deset let, přesto se fanoušci dočkali teprve druhé...


Pořádný nářez rocku a metalu opět nabídne The Legends Rock Fest v Hořicích
07.12.

Pořádný nářez rocku a metalu opět nabídne The Legends Rock Fest v Hořicích

V osmém ročníku dojde k jedné větší změně - zvětšení prostoru Během uplynulých let se festival...


První vánoční singl od kapely Chinaski je na světě
07.12.

První vánoční singl od kapely Chinaski je na světě

Své síly spojili se zpěvačkou Katarínou Knechtovou a z této česko-slovenské spolupráce vznikl nový...


» zobrazit více...


RECENZE
PODPORUJEME NADĚJNÉ KAPELY



Víme, jak je těžké pro mladé ale zatím neznámé kapely prorazit do médií a tím získat nové fanoušky.


» Podporujeme nadějné kapely

» Zadání profilu interpreta

Hudební knihovna - NEWSLETTER

Chcete dostávat do vaší emailové schránky aktuální informace ze světa hudby? Přihlašte se k odběru newsletteru. Odběr můžete kdykoliv zrušit.

Přihlásit k odběru newsletteru