Tři sestry slaví na Džbánu, den první

Konečně je to tady, festivalová sezóna 2013 skutečně začíná. Téměř tradičně narozeninovým večírkem Tří sester, letos nazvaným Tři sestry 28 let open air. Po dva dny (17. a 18. května) se v pražském Džbánu slavilo, pařilo, řádilo a hlavně hrálo a zpívalo.

Tu čest odstartovat celý festival měli domácí (to jako pražští) Radicals. Po nich se na pódiu zjevila Nežfaleš, rock´n´rolloví hrdinové hrající poctivý, svižný a melodický punk. Škoda, že nedostali prostor v podvečerním programu, aby jejich pogorolly jako Dokonalá past, Úspěch nebo Ona má styl mohlo ocenit více lidí. Teprve potom se totiž plocha začala trochu zaplňovat. Po trojce Apple Juice sypající ze sebe jako z kulometu jednu odrhovačku za druhou, zahrálo ZakázanÝ ovoce, veselá party z Říčan, korunující svůj výkon hitovečkou Groupie, k níž aktuálně připravuje videoklip.

Na mejdan na Džbánu dorazil i Traktor

Trojčlenná sestava Plexis vybalil na publikum i na již docela rozparáděný kotel osvědčenou směsku svých hitů. Nechyběly dávné pecky z debutového alba Půlnoční rebel (včetně věčných Bárů, tentokráte ovšem v přesné koncertní úpravě a la Ramones), z návratové desky To (obzvláště Mejdan v ulicích do rozjuchané atmosféry dokonale zapadl) i z nejposlednější placky Vohul to (do lehkého hardcorového hávu zabalený Slepý náboje a Mezi cvoky). Prostě pohoda na příjemné páteční odpoledne.

Visací zámek na Džbánu vsadil na přehlídku starých, osvědčených odrhovaček. Přijel tedy Traktor, Vlasta si opět umyla nohy, John De Bill obsluhoval svůj Stánek, hulila se Cigára a došlo i na fantastický Strategický ústup. Z novějších věcí nemohla chybět Pitomá a vlezlá Známka punku. Visáči si jako vždy dokázali s fanoušky pěkně pohrát, rozhýbali je nejen pogem, ale i paroháčovou rozcvičkou, Pixies hrál obligátního zlouna, Vladimír "Savec" Šťástka drhnul svou basu a Honza Haubert průběžně vtipkoval.

Východniarské duo v akci

Ze slovenské dvojky se jako první představil Konflikt. Česko-slovenská kapela, jak několikrát hrdě oznámila, patří k těm angažovanějším a ke každé své písničce měla co říct. Moje mesto, Prečo sa to stalo, Tento stát, Rebel a spousta dalších válů dostala obecenstvo do slušného varu. Prostě Takí sme…

Podobně si pohrála i Zóna A. Celý útok na špicu hitparády řídil jako obvykle Koňýk vyparáděný do slušivého oblečku a bílých rukaviček. Stejně jako Konflikt toho má Zóna spoustu za sebou, z hromady úspěšných písniček vyhrabala kousky jako Pivo, Puf a Muf, Beznádějný prípad, Bratislavská dievčata…

Cockney Rejects nezklamali

Po menší pauze pak konečně na pódium nastoupila hlavní hvězda dne – londýnská sebranka Cockney Rejects. Bez jakéhokoliv varování to rozbalila rock´n´rollem We Are The Firm.

Žádný div, že jiskra neklidných sedmdesátek v mžiku přeskočila i mezi diváky a jeden z nich se neohroženě vysápal až na pódium. Těžko říci, jestli chtěl autogram nebo si jen s bratry Geggusovými zazpívat, v každém případě dostal od pořadatelů slušně naloženo a na Džbán určitě dlouho nezapomene. Inu, časy se mění a ani vystoupení Cockney Rejects již dávno není žádná rebelie a la 77, nýbrž docela slušně připravená show. Od té doby přeci jen uplynulo hodně přes třicet let.

Naštěstí má kapela pořád energie na rozdávání a dokázala dav přeměnit v solidně pogující kotel. Aby ne, pecky jako I´m Not A Fool, Here They Come Again, East End, Where The Hell Is Babylon, We Can Do Anything nebo Power And The Glory jsou prostě hrubé, avšak melodické kusy, které v živém provedení rozhýbe i nejzoufalejší diskáče. A když pak Cockney Rejects vytáhli své nejslavnější skladby, debutový singl Flares 'N' Slippers, Join The Rejects věnovanou Joe Strummerovi z Clash, fotbalovou hymnu I'm Forever Blowing Bubbles a hitparádového horolezce The Greatest Cockney Rip-Off, nastalo peklo. Jenže čas je neúprosný a jak náhle vše začalo, tak i skončilo. Na Džbánu se musí tradičně končit přesně v deset.