Bob Dylan a jeho pokus o bouři

Recenze alba : Tempest

Album: Tempest
Interpret: Dylan Bob
Celkový čas: 01:08:28
Vydavatel: Columbia Records
Rok vydání: 2012
Typ nahrávky: studiová nahrávka
Medium: CD

Někteří recenzenti pějí na letošní a to již 35. studiový přírůstek do Dylanovy diskografie chvalozpěvy a nerozpakují se oznámkovat Tempest plným počtem hvězdiček, jiní naopak s despektem mluví o průměrném produktu písničkáře udržovaného při uměleckém životě již jen setrvač běžícím autopilotem. Pojďme se tedy Dylanově letošní 'bouři' podívat zblízka na zoubek a zkusme odhalit, kdo z těchto dvou táborů má blíž k pravdě.

První polovina chvalitebně

Úvod Duquesne Whistle nás zavádí kamsi do dob dávno minulých, nám Čechům to bude nejspíš znít jako potlach na Sázavě z dob Rychlých šípů. Teprve nástup celé kapely včetně hammondek v pozadí dodá písni náboj a poněkud současnější vyznění, nicméně retro atmosféra vydrží i přes nástup Dylanova překrásně zrnitého chrapláku, který píseň výrazně pozdvihne z její zvukové zaměnitelnosti s desítkami dalších podobných kousků. Mimochodem při závěrečném nepříliš výrazném kytarovém sólu si akorát tak můžeme povzdechnout, že kytaristi Michael Bloomfield (podílející se na legendárním Highway 61 Revisited) nebo Stevie Ray Vaughan (který u Dylana hostoval na Under the Red Sky) již dávno nejsou mezi námi.

Přes podobně znějící druhý track Soon After Midnight se dostaneme k bluesové Narrow Way, částečně připomínající alternativnější alba černošského bluesmana R. L. Burnsidea, ve které Dylanův hlas září ještě lépe než v předchozích kouscích, tady je výsledek na jedničku. Pozvednutou laťku však zcela spolehlivě sestřelí hospodsky rozhozený úvod následující Long and Wasted Years.

Po velmi příjemně plynoucí Pay in Blood, která se v porovnání s většinou dalších písní může pochlubit i několika zajímavými hudebními přechody a pro mě představuje nejlepší kousek alba, bohužel následuje utahaná odrhovačka s názvem Scarlet Town. U Early Roman je sice jako autor uvedený Dylan, nicméně se jedná o tak jasnou verzi Dixonovy hitovky Hoochie Coochie Man proslavené Muddy Watersem, že by veškeré hudební tantiémy měli dostat Dixonovi dědici. Odhlédnuto od této nespravedlnosti však musím přiznat, že se jedná o poměrně slušně zvládnutou verzi této bluesové klasiky.

Druhý poločas, to jsou tři písně a 30 minut

Tin Angel pro mě představuje naprosto nudnou a zcela zbytečnou 'píseň' (hudebně jde totiž pouze o jeden jediný mollový akord), v jejímž případě by bylo posluchačsky daleko příjemnější, kdyby stejný text Dylan zarecitoval a zařadil až na konec alba jako bonus track pro milovníky své poezie. Pro mě osobně by byl její poslech utrpením i při rozumné písničkářské délce, tedy tři či čtyři minuty, ale vydržet jejích celých devět minut, to už je z kategorie mučení vězňů na Guantanámu.

Pokud by však někdo doufal, že tímto trackem Dylan 'žánr' recitovaného zpěvu nad jednotvárným a zdánlivě nekončícím doprovodem vyčerpal, toho čeká velmi nepříjemné překvapení: následující Tempest není totiž nic jiného než 14-ti minutová sloka bez refrénu(!), hudebně v hávu irské hospodské odrhovačky, popisující smutný konec Titaniku (dvě třetiny vězňů na Guantanámu by se nejpozději v půlce tohoto tracku přiznali i k tomu, co nikdy nespáchali). Jinými slovy jednoznačný kandidát na bonus track číslo dvě, tentokrát s poznámkou 'pro milovníky Dylanovy poezie s opravdu velmi pevnými nervy'. Hudebně příjemná avšak nikterak objevná tříakordovka Roll on John (věnovaná Lennonovi) pak při svých sedmi minutách působí jako milosrdně krátký závěr alba.

Palec nahoru či dolů?

Řekněme si to na rovinu: pokud by Tempest vyšla pod jménem John Smith či Milan Novák, všimnul by si jí nejspíš jen málokdo. Ale protože je pod ní podepsán Bob Dylan, můžeme se probírat desítkami recenzí ze všech koutů světa, které se snaží rozebrat zakódované významy v textech, zařadit album do kontextu písničkářovy obdivuhodně vitální 50-ti leté kariéry nebo popsat její jednoduché jedno-, dvou- nebo tří-akordové písně názvy nejrůznějších hudebních stylů a podstylů vzniklých za posledních 100 let.

Za sebe mohu závěrem říct, že: 1) Z muzikantského pohledu se jedná o slušně vyprodukované album s povedenou atmosférou, nicméně složené z hudebně zcela průměrných resp. spíše podprůměrných písní, jinými slovy žádné Like a Rolling Stone, I Want You nebo Knockin' on Heaven's Door tu rozhodně nečekejte. 2) Textově je Dylan naopak nadále kategorií sám pro sebe a fanoušky jeho poetiky by deska měla nadchnout, tím spíš, že 3) Dylanův hlas za ta léta dozrál k chraptivé dokonalosti, jakou mu může i takový Tom Waits závidět, a jeho zpěv si - na rozdíl od desky jako takové - jednoznačně zaslouží maximální možné hodnocení.

DISKOGRAFIE

RECENZE
Sentimentální ohlédnutí za dosavadním Dylanovým životem

Sentimentální ohlédnutí za dosavadním Dylanovým životem

Tak tohle je něco pro staromilce a fanoušky Boba Dylana, který se opět po roce rozhodl oprášit...




ZADEJTE KOMENTÁŘ



HUDEBNÍ ZPRÁVY
Měchpijádu v Měcholupech ukončil rockový koncert
19.09.

Měchpijádu v Měcholupech ukončil rockový koncert

Tradiční sportovně zábavný den bývá v Měcholupech u Nepomuka zakončený rockovou tečkou. Nejinak tomu bylo i 14. září...


Lindsey Stirling zamíří pomocí virtuální reality do Universa
19.09.

Lindsey Stirling zamíří pomocí virtuální reality do Universa

Lindsey Stirling, americká houslistka, zpěvačka, tanečnice a skladatelka v jedné osobě, se po dvou letech...


Ofenbach přivezou do Roxy pozitivní energii
18.09.

Ofenbach přivezou do Roxy pozitivní energii

Francouzské hudební duo Dorian Lo a César de Rummel, které zná celý taneční svět jako Ofenbach, se vrací...


Podmaněná Lucerna, která patřila Pierce brothers
18.09.

Podmaněná Lucerna, která patřila Pierce brothers

Úterní večer patřil buskingu. Cestou na koncert jsme mohli několik muzikantů potkat v centru, ale hlavní hvězdy na nás...


Zpěvačka Dáša Zázvůrková pokřtila album MIRÁKL 9 v Klubu Lávka
18.09.

Zpěvačka Dáša Zázvůrková pokřtila album MIRÁKL 9 v Klubu Lávka

Ve znamení devítek se nese nové album zpěvačky a herečky Dáši Zázvůrkové s názvem MIRÁKL 9. Devítka...


» zobrazit více...


RECENZE
PRÁVĚ VYŠLO
The Secret
30.08.

The Secret

» Parsons Alan

Patnáct let od alba A Valid Path přichází britský skladatel, hudebník a producent Alan Parsons s novou,...

PODPORUJEME NADĚJNÉ KAPELY



Víme, jak je těžké pro mladé ale zatím neznámé kapely prorazit do médií a tím získat nové fanoušky.


» Podporujeme nadějné kapely

» Zadání profilu interpreta

Hudební knihovna - NEWSLETTER

Chcete dostávat do vaší emailové schránky aktuální informace ze světa hudby? Přihlašte se k odběru newsletteru. Odběr můžete kdykoliv zrušit.

Přihlásit k odběru newsletteru