SZIGET 2018: Den 4. - Ostrovem svobody zněly hity Mumford & Sons a Bastille

Sziget 2018 se dostal do své poloviny. V sobotu, po prvních a nejspíše zároveň posledních přeháňkách, přišli na řadu britské hvězdy Mumford & Sons, pro které šlo o první vystoupení na Szigetu, stejně tak jako o jediné evropské vystoupení pro tento rok. To Bastille se vrátili na místo činu po dvou letech. A opět se jim na hlavní stage dařilo rozezpívávat své fanoušky.

Celý den jsme začali na European Stage, kde se zrovna přichystali ukrajinští Kadnay. Set plný tanečně laděných skladeb přilákal i v ještě docela ospalou třetí hodinu odpolední slušnou základnu, včetně kompletní ukrajinské s vlajkami. Mezitím se na hlavní stage rozezněli každoroční domácí klasici Punnny Massif, my jsme však přešli na vedlejší stan (Mastercard stage), kde se připravovali punkoví veteráni The Living End, kteří den na to jedou i do ČR. Australané se do toho pustili s vervou a ždímali publikum svými rychlými songy po celý set. Zazněli i novinky z chystaného alba Wunderbar. Smršť kytarových riffů doplněných bláznivým poskakováním basáka Scotta Owena s klasickou basou bylo slušným startem, nicméně pro sobotní odpoledne posledním divočejším, co se týče dvou hlavních stage.

Everything Everything jsou totiž úplně z jiného šálku a bavili hlavně díky tanečnějším rytmům. Jejich indie-pop sice nijak zvlášť nepřekvapoval, pohoda však vládla celým publikem, které velmi dobře znalo každý text. Během hodinového setu zaujal hlavně basák Jeremy Pritchard svým neuvěřitelným hlasovým rozsahem. Na hlavní stagi, opět věnované zesnulému Danu Panaitescuovi se mezitím přichystali Bastille. Kapela zde dominovala před dvěma roky a nyní opět před hlavní stage přilákala obrovský zástup lidí. Nicméně hned zkraje bylo znát, že od poslední návštěvy britská parta neznamenala žádný posun vpřed a to se projevilo i na setlistu, který prostě nepřinášel překvapení. Neustálé burcování frontmana Dana Smithe nevedlo k ničemu jinému než k čekání na závěrečnou hitovku Pompeii. Ti, kterým tento set nevoněl se shromažďovali ve stanu u jemných postupně gradujících písní kapely Fink. Jinak skvělý set trochu brzdili monotónní předehry u každé z písní. Ostatní pak naslouchali na evropské stage raperovi z Estonska. Tommy Cash, který v nedávné době zahrál i před českým publikem, přílákal nečekané velké množství fandů, včetně svých krajanů.

Následoval čas headlinerů. Mumford & Sons přijeli k jedinému letošnímu koncertu v Evropě a dovezli s sebou i tři novinky, které naživo zahráli vůbec poprvé. Hned v úvodu zazněla See A Sign, po které se došlo na intimnější kontakt s publikem na vystrčeném můstku. Set nabíral na obrátkách postupně, netradičně také ve chvíli, kdy frontman Marcus usedl za bicí a odehrál a odzpíval baladickou Lover Of The Light. Ochuzení však nebyli milovníci toho nejlepší, ať už s bendžem nebo elektrickou kytarou Winstona Marshalla. Starší Little Lion Man nebo The Cave střídali novější Believe, Ditmas nebo jemná Only Love. Z novinek zněla nejlépe závěrečná Guiding Light, která se konala již jako přídavek. Po ní došlo už na největší hit I Will Wait  a The Wolf. Mumford & Sons předvedli příjemnou show plnou energie, konfet, ale hlavně kvalitního hraní, která nemohla nikoho zklamat. Krásnou tečkou pak bylo vystoupení norské divoženky Aurory, kterou výborně zná také české publikum, především z festivalu Colours of Ostrava. Zpěvačka obklopená tanečnicemi hýřila energií, a i v jednu hodinu ranní dokázala okouzlit z velké části zaplněný stan. Upřímnost a čístý zpěv jí zdobili po celý set a navnadili tak všechny do dalších dnů.

Foto: Rockstar Photographers!