Ska-P aneb sedm zastavení na útěku plném boje a sžíravé kritiky

Když v roce 2005 oznámili, že si dávají blíže neurčenou pauzu, tisíce příznivců ska a punku musely zamáčknout slzu v oku a věřit, že legendy žánru brzy opět ožijí a rozšíří svou kolekci pěti řadových alb a stovek divokých koncertů. O tři roky později se tak skutečně stalo a od té doby španělští Ska-P táhnou dál svou nespoutanou a angažovanou hudební káru.  

Někdo o nich říká, že jsou zbytečně moc političtí, jiní jim vyčítají levičáctví. Oni tvrdí, že jsou především hrdými obyvateli madridského předměstí Vallecano, kde se v roce 1994 dali dohromady Pulpul (zpěv a kytara), Toni Escobar (kytara a zpěv), Julio (baskytara), Kogote (klávesy) a Pako (bicí). Na své premiérové desce Ska-P nazpívali song Como un Rayo podporující místní fotbalový klub a – vyrazili do boje.



 

Poznávací značkou kapely se totiž staly do skáčkově rozhopsané, místy až ztřeštěné hudby zabalené texty ostré jako žiletky (podpořené groteskními obaly tvořenými v počítači). Tu napadají tradiční býčí zápasy, onde zase prohání fašouny, sionisty a kapitalisty. Jejich varovný ukazováček míří na papeže a upozorňuje na sociální nespravedlnost. Nebo, na druhé řadovce El vals del obrero, požadují legalizaci marihuany. Díky písni Cannabis dosáhla deska slušných prodejů a kapela zvýšila svou popularitu na Pyrenejském poloostrově. To už v ní Toniho nahradil Joxemi a rozšířil ji zpěvák a šáša Pipi.  

Ska-P, to není jen únik, ale také východisko  

Kontroverzí mají tedy na svém kontě celou řádku. Kapela se ovšem nebojí a je dnes jednou z mála, která svou činnost bere jako skutečné poslání a nikoliv jen jako více než slušnou obživu. Kromě rytmické dravosti je právě tohle naplněním odkazu písmene „P" v jejich názvu, tedy punku. Naplno to dokázali na třetím albu Eurosis (1998), jehož úspěch jim dovolil vyrazit na první turné po Latinské Americe. Během něj Paka za bicími vystřídal Luismi.  


Název Ska-P je vůbec zajímavý. Nejen, že označuje dva blízké styly, které skupina umně mixuje ve svém hudebním koktejlu, ale také při španělské výslovnosti znamená „únik". Písmeno „K", obsažené ve slově ska, je navíc odkazem k dělnickému Vallecanu a o svobodu bojujícímu Baskicku. Otázkou zůstává, nakolik si tohle všechno uvědomují jejich fanoušci po celé Evropě, kam roku 2000 Ska-P vyrazili na premiérové turné po vydání své (možná nejzdařilejší) desky Planeta Eskoria obsahující hitovky jako Como me pongo nebo Tío Sam.

 

V rámci Incontrolable tour (z níž vzniklo i živé DVD), během níž objížděli své příznivce po vydání páté řadovky Que corra la voz (2002), zavítali Ska-P poprvé i do České republiky (červenec 2004 na Rock for people). Hutnější zvuk i hlubší zážitek z poga pod pódiem se skupině podařil docílit rozšířením o dechovou sekci (trumpetista Txikitin a trombonista Gari, oba jakoby náhodou z Bilbaa).  

Návrat se Slzami a radostí  

Někteří členové kapely mají ještě čas starat se o své vlastní projekty. Pipi s Garim takhle ženou stylově docela podobné (a u nás také populární) Locos, Joxemi zase řídí a řádí s více punkově laděným uskupením No-Relax. Umožnila jim to samozřejmě především zmiňovaná pauza, po níž se vrátili s novým elpíčkem Lagrimas y gozos (2008) uvedeným antiklerikálním singlem Crimen sollicitationis.  

Paradoxně, vzhledem ke svým programových prohlášením a textům, můžou být Ska-P dnes boháči, vždyť celosvětově prodali milióny nahrávek a vyprodali nepočítaně velkých koncertů – jen u nás povedeně zahráli doposud čtyřikrát. Aktuální sedmá studiovka 99%, u příležitosti jejíhož vydání vystoupí 20. dubna v pražské Tipsport aréně, potvrzuje jejich výsadní postavení v království latinského ska. Jsou úspěšní a žádaní, protože zábavní a autentičtí. Právě na živých vystoupení to předvádí nejlépe.