Hudební knihovna - www.hudebniknihovna.cz

REPORTÁŽ: Elektrizující pop Zary Larsson rozpálil pódium

KLIP: Nové album kapely Polemic uvádí singl Viem

NAŽIVO: Americký rapper Danny Brown poprvé v Praze

REPORTÁŽ: Hala plná lásky, slz a radosti. Niall Horan v Praze

Sick Of It All: V Americe neví, co si s námi počít

David Malý, 23. 12. 2023

Na festivalu Brutal Assault jsem měl tu čest si popovídat se zpěvákem Lou Kollerem z amerických Sick Of It All. Kapela, která je na scéně téměř 40 let patří mezi americké hardcorové ikony a v České republice se představili už nesčetněkrát. Bavili jsme se o jejich začátcích, kapele jako takové, jejich biografii a politických tématech. Lou se podělil o své názory na jejich tvorbu, sociální média a odhalil i svoje oblíbená místa na světě.

Rozhovor nabízíme i v angličtině tak, jak byl pořízený.

Interview available also in English down below.

Hudební Knihovna: Ahoj! Díky, že jsi si našel čas a vítej zpět na festivalu Brutal Assault.

Lou Koller: Čau. Taky díky.

HK: Už jste tu byli mnohokrát, takže předpokládám, že se vám toto místo líbí?

Lou: Jo, vlastně se na tento festival vždycky těšíme, protože lidi jsou tu vždy velmi nadšení. Je to tu vždy dobrá show.

HK: Opravdu to vypadá, že tu máte každý rok spoustu fanoušků.

Lou: A také je to pro nás šance hrát pro lidi, kteří se normálně na Sick Of It All nechodí dívat, takže jsme za to velmi rádi. Můžeme také sledovat spoustu skvělých kapel, které máme rádi nebo měli rádi, když jsme byli mladší, což je úžasné.

HK: Procházíš si normálně areál a sleduješ kapely, když hrajete na festivalech?

Lou: Pokud máme čas, tak ano. Rád se procházím po celém areálu festivalu. Naposledy, když jsme tu hráli (v roce 2019, pozn. red.), měli jsme tu partu kamarádů, kteří přiletěli z New Yorku. Potkali jsme je v davu a celou noc jsme se s nimi jen tak bavili, než jsme museli odjet. To byl skvělý večer.

HK: To je úžasné. Zde je nepříjemná otázka ohledně pandemie. Poslední dva roky byly šílené, takže jsem zvědavý, jak jste je jako kapela a ty jako muzikant trávil, abyste zůstali psychicky (a fyzicky) zdraví?

Lou: Na začátku jsme jako kapela začali hrát naše staré písně u sebe doma, nahrávali jsme to a vydávali to online pro naše fanoušky. Udělali jsme pět songů a kromě toho jsme začali psát. Ještě jsme nic nenahráli, pořád jsme jen psali a psali. A druhý rok jsme si už všichni museli začít hledat práci, abychom to finančně utáhli, protože jsme nemohli jet na turné.

HK: To muselo být těžké, ale zvládli jste to.

Lou: Jo jo, zvládli jsme to a teď jsme zpět.

HK: A na scéně jste už skoro 40 let. Jaká je vaše motivace, která vás žene po celá ta léta?

Lou: Je to něco, co chceme udělat. Tohle jsme vždycky chtěli dělat. Živit se hudbou. Spousta kapel chce dosáhnout určité úrovně, chtějí být novým Van Halenem, novými Led Zeppelin. Víš jak, dosáhnout takového statusu a to je skvělé. My jsme rádi, že se tím živíme, rozumíš. Není to tak, že bychom nikdy nesnili o tom, že budeme takové hvězdy, ale myslím, že známe své limity. Jsme velmi rádi, že jsme našli způsob, jak se živit hudbou.

HK: V určitém okamžiku jste si museli uvědomit, že musíte být pokorní a uvědomit si, jak daleko se v tomto žánru můžete dostat.

Lou: Jo, přesně tak.

HK: S tímto přístupem jste se stali jednou z největších hardcorových kapel na světě. A od roku 1993 jste dokázali pokračovat bez jakýchkoli změn v sestavě, což je velmi unikátní.

Lou: Našli jsme tu ideální sestavu. Myslím, když k nám přišel Craig (baskytarista Craig Setari, pozn. red.). To se kapela Agnostic Front rozpadala a my jsme s ním vyrůstali, tak to bylo poměrně jednoduché a logický krok. Náš tehdejší baskytarista Richie (Rich Cipriano byl v kapele v letech 1986–1991, pozn. red.) naši kapelu opouštěl a prostě to klaplo. Od té doby jsme neprovedli žádnou změnu v sestavě. Bohužel, před tímto turné měl můj bratr Pete (Pete Koller, kytarista a zpěvák, pozn. red.) operaci, kterou musel podstoupit a mysleli jsme, že turné zrušíme. Ale zavolal Craigu Silvermanovi z Agnostic Front a ten se během necelého týdne naučil celý náš set a vyrazil s námi na turné. Pete říkal, že bychom turné neměli rušit, protože jak jsi řekl, dva roky jsme byli zavření doma a chtěli jsme jet hrát pro naše fanoušky.

HK: To je úžasné, to je opravdové odhodlání.

Lou: Ano. Chci říct, je divné nehrát si s mým bratrem. I pro ostatní kluky, nikdy jsme nehráli s jinými muzikanty mimo nás čtyř. Ale Craig do toho zapadá, je to velmi dobrý kytarista i člověk.

HK: Někdy se zkrátka musí improvizovat.

Lou: Jo, ale jsme rádi, že to vyšlo a mohli jsme přijet.

HK: Zmínil jsi, že občas chodíš kolem a sleduješ jiné kapely. S mnoha kapelami, co tu letos hrají, jste pravděpodobně sdíleli pódia. Jaká byla newyorská hardcore scéna v době, kdy jste začínal?

Lou: Bylo to úžasné. Tehdy byly v New Yorku tři velké kapely, a to Cro-Mags, Agnostic Front a Murphy's Law. To byli králové hardcoru. My jsme nejdřív byli jejich fanoušky, pak jejich přátelé a pak jsme s nimi začali koncertovat. Absolvovali jsme několik turné s Murphy's Law a Agnostic Front. Po tomto evropském turné jedeme na 10 dní domů a pak se vydáme na západní část Spojených států právě s Agnostic Front.

HK: Je skvělé, když se věci takto sejdou. Před dvěma lety jste vydali biografii Sick Of It All (The Blood and the Sweat: The Story of Sick of It All's Koller Brothers, pozn. red.). Jaké to bylo zavzpomínat na staré dobré časy a ohlédnout se za svou kariérou?

Lou: Bylo to divné, když nás o to požádali, protože jsme říkali: „Opravdu to někdo chce číst"? Ale lidem se to líbilo. Říkali, že ta kniha je velmi zábavná a vzrušující, že je jiná než ostatní hardcorové knihy z New Yorku. Bylo zábavné zavzpomínat. Existuje i audio verze, kde jsme já a můj bratr četli své příběhy části a Craig a Armand (bubeník Armand Majidi, pozn. red.) četli svoje pasáže. Spoustě lidí se audio verze líbí více. Po celou dobu smějeme, protože si pamatujeme všechny ty stupidní historky.

HK: Nejnovější album „Wake the Sleeping Dragon!" jste vydali před čtyřmi lety znovu s Fat Wreck Chords poté, co jste byli u Abacus Recordings a Century Media při předchozích čtyřech albech. Co vás přimělo vrátit se k Fat Wreck Chords?

Lou: Bylo to jejich společné úsilí. Myslím, že v Evropě to vyšlo na Century Media a v USA to vyšlo na Fat Wreck Chords. Možná, že vinyl vyšel na Fat Wreck Chords po celém světě, nevzpomínám si. Ale bylo to jen proto, že Century Media v USA neví, co si s náma počít (smích). Nejsme punk, nejsme metal, ale Fat Wreck Chords s námi vždycky měli štěstí. Vždy věděli, kam umístit naše alba, aby se prodávali a tak podobně. To byl opravdu jediný důvod. Mike z Fat Wreck Chords (Michael Burkett alias Fat Mike, zpěvák NOFX, pozn. red.) je náš dobrý přítel a vždy se k nám choval dobře. Century Media se k nám také vždy chovali dobře. Byli jsme rádi, že se jim to společně podařilo.

HK: Zdá se, že Fat Wreck Chords mají pro tento druh hudby to správné publikum. Mohou se lépe zaměřit, než některé z těch velkých labelů.

Lou: Asi ano. Ale zároveň si myslím, že se na metalové festivaly hodíme lépe. Nedávno jsem se bavil s Armandem a nás baví sledovat kapely na metalových festivalech, protože jsou rozmanitější. Hrajeme na spoustě přímočarých pop-punkových festivalech, a i když si toho vážíme, jsme tam jako trn v oku. Všechny ty kapely mívají stejný vzor, stejný zvuk.

HK: Jo, během dne tady můžeš vidět nějaké zvláštní metalové žánry, pomalé doom metalové kapely a podobně. Jsem si jistý, že fanoušci jsou občas vděční za něco rychlejšího (smích).

Lou: Jo, to se nedivím (smích).

HK: Změnila se v průběhu let nějak témata vašich textů?

Lou: Vlastně ne. Pohybujeme se ve stejných tématech. Záleží na politickém klimatu. I když byl Obama prezidentem, politika byla taková, no však víš... Všichni víme, jací jsou. Bez ohledu na to, co to je, demokraté nebo republikáni ve Spojených státech…Jsem si jistý, že tady je to stejné, všichni pracují pro stejné lidi. Vždycky jsou nějaké politické věci, vždycky je tam spousta osobních úvah a podobně.

HK: Bohužel se toho děje hodně a vždy budete mít o čem zpívat a psát.

Lou: Přesně tak.

HK: Víme, že jste vděční za to, co děláte. Máte nějaká oblíbená místa, ať už v USA, Evropě nebo kdekoli jinde, kam jezdíte nejradší?

Lou: Těžko říct, miluji cestování v každé zemi. Vždy najdeme něco vzrušujícího k vidění. Moje osobní oblíbené místo, kam vždy rád jezdím, je Japonsko. Nevím proč, prostě se mi tam líbí. Prostě miluji tamní kulturu.

HK: Ano, také jsem slyšel od některých dalších lidí, že tamní fanoušci jsou trochu jiná liga (smích).

Lou: No, pokud jdeo koncerty, liší se to země od země. Tady, v České republice, jsou naše show vždy dobré. Portugalsko je úžasné, stejně tak Belgie nebo Německo. Jižní Amerika je úplně šílená, jsou tam blázniví fanoušci (smích).

HK: Jaké je to doma ve Spojených státech?

Lou: Dobré. Je to vždy dobré. Je fajn, že v New Yorku stále přitahujeme velké publikum. Hrajeme tam desítky let a lidi to pořád baví. Stále chodí a jsou stále velmi divocí. Možná ne tak divocí jako v Portugalsku (smích).

HK: Poslední otázka se týká sociálních médií, protože to je pravděpodobně něco, čemu musí každý umělec v dnešní době věnovat pozornost. Zvládáte to sami?

Lou: Ano, děláme to sami. Je to nutné zlo. Může to být velmi pozitivní, ale nevýhodou je, že se tam neustále objevují lidi, kteří říkají nesmysly a snaží se nás jen vytočit. Je vtipné, jak se na sociálních médiích můžou šířit všemožné fámy a lži tak rychle. Můžeš tam sedět celý den a odpovídat na všelijaké nepravdy, ale stejně se vždycky hned objeví někdo, kdo je začne šířit znovu. Je to vyčerpávající, takže se tomu snažíme vyhýbat a prostě zveřejňujeme naše koncerty a co děláme. Zkrátka, dáváme tam věci, ze kterých máme radost. Rádi také píšeme, když kámošům vychází nové album. Jako třeba když dnes hráli Comeback Kid a vyšla jejich nová deska, tak jsme ji zveřejnili. Napsali jsme, že se nám album líbí a ať si ji lidé poslechnout. Takové věci zveřejňujeme rádi. Myslím, že takto by se k tomu mělo přistupovat.

HK: Může to být velmi nevděčné, to víme všichni.

Lou: Jo, a jsou lidé, kteří rozebírají úplně vše, co řeknete řádek po řádku. Snaží se rozporovat každé slovo. To je prostě iritující.

HK: Zmínil jste, že po tomto turné hrajete v USA, plánujete ještě něco dalšího? Možná novou muziku?

Lou: Máme spoustu nových písní, jen jsme si ještě nesedli, abychom to dokončili. Pete napsal během pandemie 27 skladeb, Armand a Craig mají nějaké věci, já jsem napsal texty k některým Peteovým písním... Jako kapela jsme dokončili 4 songy a zní velmi dobře. Ale musíme si na to najít čas, protože jak jsem řekl, hrajeme na západním pobřeží s Agnostic Front, pak v říjnu odehrajeme dvě vystoupení s Cypress Hill, jedno v New Yorku, jedno v Bostonu a myslím, že to je letos všechno. Pak zůstaneme doma s rodinami, budeme odpočívat a zase psát (smích).

HK: Skvělé, užijte si to a uvidíme se příště. Děkuji.

Lou: Díky moc.

English

Hudební Knihovna: Thank you very much for taking the time to talk to me and welcome back to Brutal Assault festival.

Lou Koller: Thank you.

HK: You’ve been here many times before already, so I will assume you like this place?

Lou: Yeah, we actually always look forward to this festival because the crowd is always very excited. It’s always a good show.

HK: It really seems you have a lot of fans out there every year.

Lou: And it’s also a chance for us to play for the people who normally don’t go to see Sick Of It All, so we are very happy for that. We can also watch a lot of cool bands we like or we like growing up, so it’s awesome.

HK: Do you usually walk around when you play at festivals to see other bands?

Lou: If we have time, yes. I like to walk around the whole festival grounds. Last time we played here at Brutal Assault (N.B.: in 2019), we had here a bunch of friends from New York who flew over for the festival and we met them in the crowd. We just hung out with them the whole night until we had to leave. So that was fun.

HK: That’s amazing. Here’s an annoying question about the covid pandemic. The last two years were crazy, so I’m curious how did you spend the time as a band and you as a musician to stay mentally (and physically) healthy?

Lou: In the very beginning, as a band, we started playing our old songs remotely. We were recording ourselves and putting it out online for our fans. We did five of those and other than that, we started writing. We didn’t record anything yet, we kept writing and writing. And the second year, we all had to go start getting jobs to bring money in because we couldn’t tour anymore.

HK: That’s tough but you managed.

Lou: Yeah yeah, we managed and now we’re back.

HK: And you are around for a while already, it’s going to be nearly 40 years. What is your motivation that drives you through all these years?

Lou: It’s something we want to do. We’ve always wanted to do this. To make a living playing music. A lot of bands want to reach a certain level, they want to be the new Van Halen, the new Led Zeppelin. You know, to reach this kind of status and that’s great. We’re just happy that we’re making a living out of it, you know. It’s not like we never dreamed of being super big, but we know our limitation, I guess. We’re just very happy we found a way how to make a living playing music.

HK: At some point you must’ve realized that you need to be humble about it and know how far you can get in this genre.

Lou: Yeah exactly.

HK: With this approach, you became one of the greatest hardcore bands in the world. And since 1993, you managed to keep going without any line-up changes, which is very unique.

Lou: That was the fit. I mean, when we got Craig (N.B.: bassist Craig Setari). Agnostic Front was breaking up and we grew up with him. Our bass player at the time Richie (N.B.: Rich Cipriano was in the band from 1986–1991) was leaving the band and it just worked out. Since then we didn’t have any line-up change. Unfortunately, on this tour, my brother Pete (N.B.: Pete Koller, guitarist and back-up singer) had an operation he had to have and we thought we’re going to cancel the tour. But he called Craig Silverman from Agnostic Front and within less of a week he learnt our whole set and he came on tour with us. Pete said that we shouldn’t cancel because as you said, it’s been two years in lockdown and we have to go and play for our fans.

HK: That’s amazing, that’s true dedication right there.

Lou: Yeah. I mean, it’s weird not playing with my brother. For the other guys too, we’ve never played with other musicians but us four. But Craig fits in, he’s a very good guitar player and good person..

HK: Sometimes you have to do what you have to do

Lou: Yeah, we’re happy we could go on this tour after all.

HK: You mentioned that you are sometimes walking around to see other bands you liked growing up. You also played with pretty much all of them one way or another, I imagine. What was the New York hardcore scene like at the time when you were starting?

Lou: It was amazing. Back then, the big three bands in New York were the Cro-Mags, Agnostic Front and Murphy’s Law. Those were the kings of hardcore. We went from being their fans to being friends with them and touring together. We’ve done tours with Murphy’s Law and Agnostic Front. After this European tour, we go home for 10 days and then we go do the west part of United States with Agnostic Front.

HK: It’s great when things work out like this. Two years ago, you’ve released a biography of Sick of it All (N.B.: The Blood and the Sweat: The Story of Sick of It All's Koller Brothers). How was it to reminisce about the good old days and look back at your career?

Lou: It was weird when they asked us to do that because we were like: "Who really wants to read it”? But people liked it, they said the book is very entertaining and exciting, it’s different than other New York hardcore books. It was fun to reminisce. There’s an audio version, where me and my brother read out parts and Craig and Armand (N.B.: drummer Armand Majidi) read their parts. A lot of people like the audio version because we’re laughing through the whole thing because we remember all the stupid stories.

HK: You’ve released the latest album „Wake the Sleeping Dragon!” four years ago again with Fat Wreck Chords after being with Abacus Recordings and Century Media for the previous four albums. What made you come back to Fat Wreck Chords?

Lou: It was a joint venture. I think in Europe it was released on Century Media and in the US it was released on Fat Wreck Chords. Maybe the vinyl was released on Fat Wreck Chords worldwide, I don’t remember. But it was just because Century Media in the US really don’t know what to do with us. We’re not punk, we’re not metal but Fat Wreck Chords always had good luck with us. They always knew where to put our albums, so they sell and whatever. That was really the only reason. Mike from Fat Wreck Chords (N.B.: Michael Burkett aka Fat Mike, singer of NOFX) is a good friend of ours and he always treated us well. Century Media always treated us well, too. We were happy to see they managed to do this together.

HK: It seems that Fat Wreck Chords have the right audience for this kind of music, rather than some of the big labels.

Lou: I think we fit in better on metal festivals. The other day we were talking with Armand and we enjoy watching the bands at the metal festivals more as they are more diverse. We play a lot of the straight pop-punk festivals and while we’re appreciative to be there, we are sticking out like a sore thumb. All those bands tend to have the same pattern, the same sound.

HK: Yeah, you can see here throughout the day some doom metal bands, some very slow genres and I’m sure the fans are grateful for something faster sometimes (laughter).

Lou: Yeah, I bet (laughter).

HK: Throughout the years, did the theme of your lyrics change in some way?

Lou: Not really. It’s bouncing back and forth. It depends on the political climate. Even when Obama was president, there was stuff they were doing that you know…We all know what they are like. No matter what it is, democrats or republicans in the United States, I’m sure it is the same here, they all work for the same people. There’s always some political stuff, there’s always a lot of personal reflection, stuff like that.

HK: Unfortunately, there is a lot of stuff going on and you’ll always have something to sing about.

Lou: Exactly, yeah.

HK: We know that you are grateful for what you do. Do you have any favorite places to visit, either in US or Europe or anywhere else?

Lou: It’s hard to say, I love travelling in every country. We always find something exciting to see, exciting to look at. My personal favorite place to go to is Japan. I don’t know why, I just love it there. I just love the culture.

HK: Yes, I also heard from some other people that fans over there are a bit too crazy (laughter)

Lou: Well, I mean for live shows, it varies from country to country. Here, in Czech republic, shows are always good. Portugal is amazing, Belgium, Germany as well. South America is out of control, there are some crazy fans (laughter).

HK: How is it back home in United States?

Lou: Good. It’s always good. It’s good that in New York City, we can still draw a big crowd. We’ve been playing there for decades and people are still enjoying it. They still come out and go wild. Maybe not as wild as in Portugal but you know (laughter).

HK: Last question is about social media because that is probably something every artist have to pay attention to these days. Do you handle it yourself?

Lou: Yes, we do it ourselves. It’s a necessary evil. It can be so good, but the downside is having to deal with trolls and people who just want to talk shit and try to engage you into getting angry. It’s funny how rumors and lies can spread so quickly on it and you can sit there and answer to something that’s a lie and explain everything and right below there is someone saying the same lie again. It’s just so exhausting, so we try to stay out of that and just post the shows, post whatever we are doing, posting stuff that excites us. We like to also post when friends of ours are having an album coming out. Like when Comeback Kid were playing today and their new record came out, we posted that we liked the album and everybody should check it out. Stuff like that you know. I think that is what it should be used for.

HK: It can be very ungrateful, that’s for sure

Lou: Yeah, and there are people who dissect everything you say line by line and question what does every bit mean. That’s just irritating.

HK: You mentioned that you are coming to US after this tour, is there anything else planned? Maybe new music?

Lou: We have a bunch of new songs, we just haven’t sat down to hammer it down. Pete wrote 27 songs during the pandemic, Armand and Craig have some songs, I’ve written lyrics to some of the Pete’s songs. As a band, we worked on 4 of them together and it came out great. But other than that, we have to find the time because as I said, we are going for the tour with Agnostic Front in the west coast, then in October we play two shows with Cypress Hill, one in New York, one in Boston and I think that’s it. After October, we’ll stay home with our families to rest and write.

HK: Great, enjoy and see you next time. Thank you.

Lou: Thanks for having me.