Písničkáři oslavili patnáctiny festivalu Okoř

Festival dostal občanku a velkolepě oslavoval

V životě člověka je 15 let ještě puberta, ale již zletilost. Co se týče festivalu, udržení svědčí o tom, že se líbí! A když je několik let vyprodáno ještě před dnem konání? Netřeba dalších slov!

Na tomto festivalu ani letos děti neměly nouzi o houpačky, skákací hrad, cukrovou vatu, oblíbené trdlo, nealkoholické koktejly nebo ovocné „fresh" limonády. Nechyběly ani klobásy, tortily, těstoviny každý si přišel na své, ať už masožravec nebo vegetarián :-). Moderátorkou se již opakovaně stala Tereza Tobiášová.

Program byl taktéž pestrý. Písničkářskou větev výborně odstartovala Aneta Langerová se svou doprovodnou kapelou. Sice chyběla houslistka (mateřská dovolená), ale poupravené aranže posluchače neochudily. Zazněly písně ze všech alb, největší úspěch měla Tráva, Vysoké napětí a neopomenutelná Voda Živá.

Po krátké přestavbě do rockových strun hrábli borci ze San Piega, pardubická Vypsaná fixa. Početné publikum se rozvlnilo s Antidepresivní rybičkou a i když málokterý Dezolát byl ročník 1982, uctil Čtyři slunce za to, že přálo počasí.

Česko-anglický set předvedly Lenky Filipové. Folková zpěvačka a stejnojmená dcera s pseudonymem Lenny. Klávesy s akustickou kytarou vytvořily dokonalou harmonii. Bylo znát, že mezi sebou zpěvačky, ač rozdílné generace i hudebního stylu mají opravdu dobrý vztah a prostoru si nechaly stejně. Tedy zazněly hity jako Most, Prý se tomu říká láska, Letter to you nebo All my love.

Jak jsem již zmínila, den patřil písničkářům, o oblíbené hity a kytarové riffy se postaral také Michal Hrůza s kapelou. Užíval si přítomnosti a návštěvníci jeho. Energie lítala všemi směry a všichni cítili i užívali. Poprvé za celý den jsem viděla, že zpívají a vlní se i ti, na něž již z podia nemůže být vidět. A to i ti, kteří teprve přicházeli! Chtěli Bílou Velrybu, Napořád, nejen Ráno. Sportovněji založení se dočkali Zakázaného uvolnění, tance s Baletkou nebo projížďky na koni při Písni Kovbojské.

Slovenskou scénu zastoupil Meky Žbirka, přičemž tato přestavba byla nejjednodušší. Tři muzikanti z Kapely Hrůzy,tentokrát jako členové The Masaker, zmiňovaný zpěvák a přibyli dva kytaristi (Janové: Ponocný a Horáček). Miro představil nové písničky z připravovaného cd, natočeného v londýnském Abbey road (vyjde na podzim 2015) i osvědčené písně jako Biely kvet, 22 dní, Čo bolí to prebolí (s Marthou) a nezapřel ani náklonnost k Beatles. Hey Jude zpívala a vytleskávala téměř celá louka.

Okoří však vládla čeština a tak se svou hrou se slovy a kytarou přivítán i Tomáš Klus a Cílová skupina. Taktéž nenechali žádné album ležet ladem, ani to nejnovější. Nechyběly rádiové hity jako Pocity, Sibyla, Napojen ani rozdováděný mořský koník, přiběhnuvší do „dětské" písně o tom Že zlo na světě není.

Je již skoro tradicí, že po Klusovi vystupují Chinaski. Pravděpodobně, když jim předskakoval, podepsali nějakou smlouvu. Stejně tomu bylo i na Okoři. Ti však nepodali Stížnost, naopak, nalili Víno na zdraví, řekli si, že je to jen Drobná paralela. Areálem vládla pohoda, klídek a Tabáček. Jen lid byl rozdělen při písni Punčocháče na muže a ženy („nečekaně" vyhrály).

Vzhledem k pokročilé noční hodině se Jirka Macháček ani jeho MIG21 nebáli dvojsmyslných textů a zašli dál. Vybízeli přítomné dámy: Kalhotky si sundej a opravdu jich pár mávalo do tmy. Vystrašený zajíc z toho všeho běhal po polích ale účastníci se pomodlili k Bohu diskoték a věděli, že Snadné je žít.

Aby bylo i věku festivalu učiněno za dost, závěrečnou tečku důstojně obstarali staronoví Space Junkie (Aleš Zenkl, toho dne na pódiu již potřetí, víckrát jen moderátorka :-) a Jan Horáček) v rytmu elektro-dance. Publikum značně prořídlo, což bylo velmi pozitivní pro tancechtivé. A jak jinak zakončit podařený festivalový den? :-)