Nekamarádím moc s notama a nohama zůstávám na zemi, přiznává Kateřina Marie Tichá

Na české hudební scéně se klube nová hvězdička. Kateřina Marie Tichá (KMT) toho za pár měsíců stihla docela dost. Má na kontě první videoklip, připravuje svůj dlouhohrající debut, zpívala v televizi, a také ve vyprodané Lucerně s Tomášem Klusem. Jako Kluse v sukních ji prý dokonce někteří fanoušci označují… co vůbec říkáte na tohle přirovnání, ptáme se sympatické Katky.
KMT:Je to hezké a moc lichotivé.

Jak hodně to odpovídá realitě? Je Klus pro vás takovým velkým vzorem?
KMT:Je, ale nechci ho kopírovat. Líbí se mi Tomášova tvorba, teď však nejvíce poslouchám Mumford & Sons a svůj vlastní styl si teprve hledám.

S čerstvým Českým Slavíkem jste vystoupila v pražské Lucerně. Jak se to všechno seběhlo?
KMT: Tomáš si na své turné před každý koncert osobně vybíral "předskokana" a mně se poštěstilo, že jsem dostala příležitost vystoupit právě v pražské Lucerně. Bylo to úžasné, zprvu jsem tomu ani nemohla uvěřit. A před tím množstvím lidí bylo úžasné zpívat.



Dalším milníkem ve vaší krátké kariéře bylo první živé vystoupení v televizi. TV Prima si vás vybrala do předvánočního benefičního programu Srdce pro děti, kde jste zpívala vedle Gotta, Žbirky, Ewy Farne…
KMT:Musím přiznat, že to pro mě bylo šílené, byla jsem strašně nervózní. Těsně před vystoupením jsem si v duchu pořád říkala ´Proč to dělám, proč to dělám?´. Ale na pódiu to ze mě jako vždycky spadlo a užila jsem si to.

Tichá raketa

Jak vlastně zpívání kloubíte dohromady se školou?
KMT: Je to těžké, ale naštěstí jsou ve škole docela tolerantní a snaží se mi vyjít vstříc, takže se to dá zvládnout.

Co říkají na váš raketový vzestup spolužáci?
KMT: Myslím, že jsou v pohodě, fandí mi a nijak mi to neztěžují. Měla jsem z toho trochu strach, že se třeba v jejich přístupu ke mně něco změní, ale oni jsou fajn.

Jak se ve svém útlém věku vyrovnáváte s takovým rychlým úspěchem?
KMT: Nejsem zrovna exhibicionista a občas mám problém právě při různých rozhovorech, protože vím, že první dojem můžu udělat na každého člověka jen jednou. Ale po téhle změně jsem toužila celý život, takže to je rozhodně změna k lepšímu. Navíc mě opravdu hodně podporuje přítel, rodina i kamarádi. A pořád zůstávám nohama na zemi.



Kdy nastal okamžik, v němž jste vlastně nastartovala svou kariéru?
KMT: Bylo to takové vytoužené štěstí i náhoda, všechno dohromady. Od mala píšu a zpívám a když jsme se začali scházet s kamarády na chatě, učila jsem se u táboráku hrát na kytaru - a učím se vlastně až dosud. U dalších známých mi ve čtrnácti letech dovolili nahrát ve studiu první demopísničky a ty jsem pak mohla posílat na různá vydavatelství a snažit se s nimi prosadit.

Z čeho vychází tématika textů?
KMT:Už jen proto, že jsem toho ještě tolik neprožila, nemůže každý text vycházet jen z mých zkušeností. Když nenajdu inspiraci u sebe, hledám ji v okolí, v příbězích jiných lidí. Někdy skládám zároveň hudbu i píšu text, jindy jen píšu a nebo mě naopak první napadne hudba. To si ji pak musím někam nazpívat, protože s notami nejsem moc velká kamarádka :)

Deska tiše roste

Jak to vypadá s debutovou deskou?
KMT: Je ve ´výrobním procesu´. Vydání vypadá na podzim, ještě ani nevím, jak se bude jmenovat. Bude na ní kolem deseti originálních písní, některé i moje autorské. A mou kytaru doprovodí i kapela.

Takže v létě na festivalech už uslyšíme nový repertoár?
KMT:Snad ano, letní vystoupení právě řešíme. Sledujte můj facebookový profil, kde vše budu průběžně zveřejňovat.

Jak korespondují krásné exteriéry videoklipu Vzpomínej s melancholickou náladou písně?
KMT: Točilo se u Jitravy nedaleko Ještědu a je pro mě vážně zajímavé, že mnoha lidem ta píseň připadá smutná, i když vlastně taková vůbec není. Každý si v ní asi najde to svoje.

A co bude dál?
KMT: Nechávám to běžet, když si něco plánuju, tak to pak vyjde úplně jinak. Jistá zůstává maturita, a pak vysoká škola. A v rádiích teď běží můj duet s Lipem Do města přišla zima, momentálně druhá nejhranější skladba v éteru. Právě jdeme točit videoklip. A slibuju, že se máte na co těšit :)

Budeme se tedy těšit. A přejeme další raketový vzestup.

Děkujeme pražskému hotelu Fusion, kde vznikl tento rozhovor a fotografie (více jich můžete vidět na našem Facebooku).