Naše věc je věcí nás VŠECH

Karel Souček, 01. 04. 2020

Nejdřív bych této chlumecké bandě chtěl poděkovat za možnost být součástí "toho všeho".

I přes Evropou táhnoucí epidemii bacilů přišlo na svět novinkové kapely Komunál s názvem Naše věc, které jsem už stihl několikrát roztočit a dovolím si tvrdit, že nenechá v klidu nikoho, kdo má tuhle partu rád.

Reportáž z natáčení stejnojmenného videoklipu jsme Vám přinesli minulý týden a teď jsem vyzpovídal Luboše Suchánka - lídra kapely Komunál - a zajímal se o to, jaké v této těžké době panují v kapele nálady a na co se všichni můžeme dál těšit.

Hudební knihovna: Jak se CD nahrávalo, vím, že vznikalo Ríši Scheuflera. Jaká byla nálada a jaký máš ty i kapela z nahraného pocit?

Luboš Suchánek: „Tak já musím nejdřív říct, že se deska nahrávala ve studiu Hostivař u Zdendy Šikýře, kde natáčíme už asi pátou řadovou desku. Známe to tam a na tomto místě je nálada vždycky bezvadná. Vznikla správná chemie. Někdy to taky vypadá, že si půl dne se Zdendou Filip vypráví vtipy nebo si pouští úryvky s filmů a potom se zjistí, že je čas na oběd a to se pak musí jít. Proto se taky deska natáčí 14 dní. Každopádně já se do toho moc nepouštím, protože vtipy hned zapomínám a u televize usínám. Ale zase můžu říct, že funguju v kapele jako velice dobrý posluchač. Mně můžete říct vtip a za tři dny ho můžete zopakovat a já se mu budu zase upřímně smát, protože si ho určitě nebudu pamatovat. A když se to celé nahrálo, tak nahrávka putovala k Richardovi Scheuflerovi, který prováděl mix, mastering a jiné postprodukční práce. Ale u toho už kapela nebyla, ta pouze čekala nedočkavě u svých mejlíků s prstem na tlačítku klávesnice "znova a lépe"."

HK: Jsi spokojený s nápady a zvukem CD, nebo už teď bys to jako správný perfekcionista udělal nějak jinak :-)?

LS: „To je opravdu těžký. Díky tomu, že u nás píšu texty, tak těm skladbám dávám velký kus sebe. Strávím s nimi mraky času už před studiem a vytvořím si k nim vztah jako k dětem. Některý je hubený, jedno šilhá, druhý je pihatý, další koktá, ale stejně je miluješ. Něco se prostě povede víc a něco míň, ale nevracel bych nic. Já to beru tak, že je to zaznamenaný rok života kapely a v jakém stádiu se zrovna nachází a co vymyslí, to se jednoduše nahraje. Už vím a po třinácti deskách můžu říct, že se svět nezastaví, když se s deskou "netrefíme" a zároveň se neotvírají dveře na stadiony, když máme pocit, že tohle je "určitě" ona. Vlastně ono je to zvláštní. Muzikant si totiž většinou opravdu myslí, že jeho poslední práce je nejlepší. Tak to skutečně je. Je to dané tím, že to nemá oposlouchané stovkami hraní na koncertech, je to nové, baví to. Až lidi na koncertech pod ním bohužel kolikrát vyvedou umělce z omylu nebo naopak potvrdí, že se tentokrát nemýlil. Pokud budu mluvit za Komunál, tak my se snažíme vždycky jen posunout to naše nové "dítě" zase o kus dál a jen trpělivě a nervózně čekáme, jestli to byla správná cesta. Ať hodnotí fanoušci, protože pro ně to děláme."

HK: Na CD najdeme jak rychlé rockové věci, tak i melodické balady. Která věc je pro tebe TOP a která se nejvíc podle ohlasů líbí fanouškům?...teda jestli není brzo na takovéhle hodnocení...

LS: „Já jsem vždycky měl rád rychlé, tvrdé věci se silnou melodií, ale jak se tak člověk vyvíjí, tak postupně začínám zjišťovat, že mě začíná oslovovat písnička, která má nějakou duši, silný příběh, emoce a vlastně nezáleží na tom, jestli je to rychlé nebo pomalé, jestli je to rap nebo vážná hudba. Spíš dávám přednost pocitu, co ve mně zůstane při poslechu té dané věci. Pokud se týká nás, tak je to velice těžké a záleží hodně na tom, kolik jednotlivý posluchač té desce dá šancí. Na první poslech zaberou nejvíc Dva přístavy, Chycenej v sítí, Naše věc, V masce klauna, Tanec v dešti, protože jsou tam výraznější refrény a rychleji to vniká do hlavičky. Ty ostatní na první poslech třeba nemají tak hitový podtext, ale na víc poslechů člověk zjistí, že tady je dobrý text, v téhle je dobrá vyhrávka, nápad atd. Když to zkrátím, má rada zní....poslouchejte to co nejvíc a zjistíte, že ta deska i muži, kteří ji natočili, jsou opravdu výborní...(smích)"

HK: Budete připravovat nějaký další videoklip?

LS: „Ano určitě. Až se celá situace uklidní, tak natočíme další klip a budeme i pokračovat s lyrics videoklipy. Budeme se snažit dát té nahrávce co nejvíc života. Chceme i co nejvíc songů zařadit do koncertního plejáčku, protože to jsme u posledních pár desek moc nezvládli."

HK: Všichni čekáme na informace vlády, jaký efekt měla opatření, kterým nás všechny zásadně omezila na možnostech práce, zábavy, volném pohybu apod. Nechystá kapela třeba online nějaký koncert, jako to dělá řada umělců?

LS: „Já si myslím, že to není naše cesta. Nahraný jsme za ty roky až až a myslím, že uděláme líp, když si od nás taky trošičku fanoušci odpočinou. O to víc se na sebe zase budeme těšit. Není to špatný nápad, lidi se pobaví a je to zase něco navíc. Já se na to taky rád podívám. Teď jsem zrovna zkouknul divadelní představení Evy Holubové bez diváků a Ondřeje Brzobohatého jak jen tak zpíval a hrál na piáno a bylo to výborný. Tuto činnost ale přenecháváme lidem, kteří to umí udělat líp. My můžeme tak akorát vysílat "Bártovo kuchařské okénko" a to v dobách kuchařských soutěží asi nebude to správně obohacující, protože u našeho vaření se musí hlavně dostatečně "podlévat", a tak by to stejně nedopadlo nejlépe a žádný přínos pro svět by to asi nakonec nebyl."

HK: Čím víc CD poslouchám, cítím z textů příběhy. Kde čerpáš inspiraci?

LS: „Tak já píšu o životě. Nevymýšlím nic složitého. hlavně chci, aby si každý posluchač dokázal tu situaci představit, aby se do toho mohl vcítit a aby ty příběhy jednoduše prožil. Někdy se to povede víc, někdy míň, někdy se nespojí muzika s textem (většinou je text výborný - ale muzika se nepovede "opět smích") a někdy se napíše text, který tady zůstane roky. To tedy není můj případ, ale třeba pan Nohavica na to talent má."

HK: Jaké hosty jste si na CD Naše věc přizvali?

LS: „Hosté jsou vlastně tři. Ríša Scheufler tím, že vlastně fungoval jako postprodukce a vymýšlel nové zvuky, pomáhal při bicích, jelikož je to vynikající bubeník a pomáhal nám i při sborech. Míla Sládek, který v Komunálu hrál asi rok při Ernyho pauze a natočil s náma desku Jedenáct hodin do útoku. Po letech jsme se zase viděli, trochu jsme zavzpomínali a vznikly z toho dvě věci, které nakonec šly na desku. A ještě Protheus z Dymytry, který si zazpíval v Zapalte nás."

HK: Všechny akce se přesouvají na léto a podzim, bohužel nikdo z nás netuší, jak tohle skončí. Co kapela kromě křtu CD v pražské Lucerně chystá, na co bys naše čtenáře pozval?

LS: „Muzika je jenom muzika. Já bych jim hlavně chtěl říct, ať se opatrují a dávají na sebe pozor, ať se můžeme zase co nejdřív vidět. Jednou to skončí, a potom si všechno vynahradíme. Moc bych si přál, aby se jim ta naše nová deska líbila. Vždyť je to "NAŠE SPOLEČNÁ VĚC".

HK: Po Facebooku se teď rozmohla mánie retro fotek z mládí, neposkytneš nám pár fotek z doby vzniku kapely :-D ?

LS: „Ano, ano.....některým se opravdu ze srdce zasměji. Jak jsem vypadal před třiceti kily, na doby, kdy Bárt měl vlasy až pod zadek a Plachta ještě nosil brýle. Je to krásný si zavzpomínat. Ovšem u nás zjevně neplatí to uklidňující a krásné heslo, že zrajeme jak víno. U nás spíš platí babiččino zvolání... "Chlapci, vy rostete pro šibenici!!!""

Za rozhovor děkujeme frontmanovi Komunálníků Lubošovi a celé kapele přejeme, aby tuhle těžkou dobu ustála, spoustu dalších skvělých hudebních nápadů a plných sálů.

Foto: archív kapely - Nicola Bernard, Irena a Zdeněk Dlouhých, Martin Paldus

Text: Martin Paldus

GALERIE