Na novém albu Hromosvodu ubylo akustických nástrojů

Karel Souček, 29. 09. 2020

Vydavatelství Galén se už dlouho nezaměřuje pouze na lékařskou literaturu, ale také na originální folkovou, rockovou hudbu. Právě zde vyšlo letos v létě album Na kraji nebe. Protagonista Ondřej Fencl ho chápe dílem jako pátou studiovou desku domovské sestavy Hromosvod, zároveň ale album tituluje jako své první sólové. O generaci mladší spoluhráč Luboše Pospíšila, Vladimíra Merty, Honzy Hrubého nebo Oskara Petra hnul kormidlem a s výrazně pozměněnou doprovodnou sestavou se vydal do nových hudebních světů.

"Vykašlali jsme se na ctění nějakého žánru a vše podřídili písničkám," říká osmatřicetiletý zpěvák, klávesista a kytarista. "Nemachrujeme, ale s pomocí externích uší ko-producenta Borise Carloffa posloucháme, co říká text, co říká melodie... a podle toho hrajeme." Lehký odklon od původního folk-rocku pentleného houslemi a příčnou flétnou znamenalo už CD Divoký ticho Žižkova. "Ty tam jsou noty, do nichž jsem ještě před pár lety Hromosvod psal - teď přinesu hrubý obrys písničky, aranžmá tvoříme kolektivně a v tom je ta krása," libuje si Ondřej.

Současná sestava Hromosvodu hraje více pro písničku, méně na odiv, lze snad říct vyzráleji. Zpěváka, kytaristu a klávesistu Fencla doprovází na převážně elektrické kytary Vojtěch Jindra (m.j. Bran), na housle Hana K. Vyšínská (m.j. Inflagranti), na baskytaru Jaryn Janek (m.j. Kamil Střihavka, Krucipüsk…), bubenický nestor Tomáš Marek (ex-Lucie, Kollerband...) a hostující perkusista Vít Halška (Lucie, Kollerband, Anna K...).

Velkou roli hrají éterické kytary Vojtěcha Jindry, který je spolu s Ondřejem Fenclem a Borisem Carloffem podepsán pod produkcí. Méně je tentokrát dříve charakteristických akustických nástrojů - třeba typické hromosvodí housle spíše dobarvují, ubylo i "španělek". Rytmika Jaryn Janek - Tomáš Marek se sice v devadesátkách potkávala v Krucipüsku nebo Kollerbandu, dnes ovšem klukům táhne na padesát a dokážou citlivě podmalovat i křehkou písničku... a stejně tak místy zabrat jako zamlada.

"Já hraju oproti dřívějšímu všudypřítomnému hoblování akustické kytary tentokrát hlavně na klávesy... a snažím se zpívat tak, abych to sám sobě, klukům, holce ani posluchačům nezkazil. Jak víte, jsem spíš vyprávěč svých dojmů než pěvec," dodává Fencl.

Písničky samotné? Ubylo zlomených srdcí, přibylo optimismu. "Nešťastné lásky odvál čas, všichni máme rodiny, dnes mě baví zpívat třeba o jaru, o prvním sněhu, o holkách taky, ale už z trochu jiného úhlu. Fňukání znělo na minulých albech víc než dost; mám se na světě dobře, dříve tolikrát skloňovaná bolavá duše by prostě dnes nebyla uvěřitelná," glosuje Fencl.