„Na hudbě hledám to, co nás dokáže spojit,“ říká Milan Bátor.
Karel Souček, 23. 10. 2020
Kytarista, hudební publicista
a pedagog Milan Bátor vydává debutové album s názvem Mario Gangi: Works for Solo Guitar. Nejen o
této desce, ale i o úpravách písní Vlasty Redla či práci v Českém rozhlase
jsme si s Milanem povídali.
Hudební knihovna: Díla Maria Gangiho u nás
nejsou příliš známá. Jak jste jeho skladby
objevil?
Milan Bátor:„V podstatě
náhodou. Když jsem v roce 2012 začal učit hru na kytaru na Církevní
konzervatoři v Opavě, hledal jsem zajímavé a netradiční výukové materiály.
Tehdy jsem tam učil nadšeného kluka, Jiřího Šoltise, který od dětství miloval
blues a jazz. A Mario Gangi svým přesahem právě do těchto stylů našim potřebám
výborně vyhovoval."
HK: Čím vás jeho hudba oslovila?
MB:„Muzika Maria Gangiho
splňuje veškeré předpoklady, které má dobrá hudba mít. Má výraznou italsky
zpěvnou melodii, rytmiku, která má místy latinsko-americký základ a do toho
krásná jazzová harmonie. To všechno je naroubováno na klasickém základu, a
protože Gangi byl jeden z nejlepších světových kytaristů, má jeho hudba
také nádhernou kytarovou sazbu. Jinými slovy, je sice technicky poměrně
obtížná, ale krásně rozvíjí obě ruce a jde dobře do prstů. Cítil jsem, že tohle
je to pravé ořechové…"
HK: Podle jakých kritérií jste jeho skladby
vybíral a na album řadil?
MB: „Věděl jsem, že dvě
nahrávky s Gangiho tvorbou pro sólovou kytaru vyšly před pár lety. To byly
ovšem pouze výběrové kompilace, které zdaleka neodkrývaly bohatost jeho
skladatelského odkazu. Rozhodl jsem se proto, že natočím všechny sólové
skladby, které se mi od něj podaří nashromáždit. Naštěstí jsem se seznámil
s jeho dcerou Susannou a dalšími italskými kytaristy, kteří mi byli
nápomocni, a ochotně řadu u nás zcela nedostupných kompozic poslali. Na mém
albu jsou jednotlivé skladby řazeny chronologicky, tak jak je Gangi
v průběhu let publikoval tiskem nebo zapsal do not. Jedinou výjimkou je
temperamentní Tarantella, kterou jsme
na návrh hudebního režiséra Františka Mixy zařadili k závěru nahrávky před
poslední skvostnou úpravu písně Yesterday."
HK: Co bylo při nahrávání desky nejsložitější?
MB:„Pravděpodobně vydržet do
konce. Měl jsem štěstí v neštěstí. Původní únorový termín nahrávání mi
zhatilo zdržení oprav rekonstrukce studia Českého rozhlasu Ostrava. Druhý
termín v dubnu nám infikoval koronavirus, a tak jsem nahrávku mohl natočit
až na třetí pokus o prázdninách. To se samozřejmě nemohlo nepodepsat na mé
psychické konzistenci. Nebylo to jednoduché, udržet ty skladby aktivní a
funkční více než půl roku, navíc bez možnosti si je někde veřejně pořádně
obehrát. Naštěstí mne neskutečně podrželi oba zvukoví mistři František Mixa a
Luboš Výrek. Jim a své rodině vděčím za to, že jsem svůj cíl splnil."
HK: Známý jste i úpravami písní Vlasty Redla.
Kolik jich máte "na svém
kontě" a jak k jejich úpravám přistupujete?
MB:„Zatím jsem upravil asi
30 Vlastových písniček pro sólovou kytaru. Je to taková moje obsese. Co se týče
úprav, vycházím zásadně z originálu. Směrodatná je pro mne nahrávka, která
je většinou bohatě instrumentována. Jak čtenáři dobře vědí, Vlasta Redl je famózní
multiinstrumentalista. Řada jeho písní využívá klávesové nástroje. Mně bylo
vždy líto, že ty nádherné klavírní či klávesové linky v čistě kytarové
verzi nikdy nikdo nehrál, a tak jsem si řekl, že je zkusím do úprav zařadit.
Vždy ctím originální znění a snažím se mu maximálně přiblížit. Někdy je třeba
klavírní part přestylizovat, aby vyhovoval kytarové sazbě. Tady se pak nachází
prostor pro mou hráčskou zkušenost a vlastní kreativitu."
HK: Proč zrovna Vlasta Redl?
MB:„Víte, na to je nejlepší
odpověď. Pokud hrajete na kytaru, vemte si kteroukoli Redlovu píseň, třeba
Vlaštovku, Umět tak zpívat nebo Město měst a zkuste si ji zahrát. Přesně tak,
jak ji hraje on. Zjistíte, že to je nesmírně těžké. Jeho kytarové party jsou
prostě geniálně vymyšlené a každá píseň, kterou jsem se od něj naučil, mi
otevřela úplně nové horizonty. Redl na kytaru hraje tak nějak lehce, vypadá to
pohledem hrozně jednoduše, jakoby samo sebou. V té jeho muzice se ale
skrývá obrovský dar slyšet mezi tóny a číst mezi řádky. Tím myslím i jeho
texty, kterých sice není mnoho, ale mají zase jedinečnou vlastnost, že
v nich nenajdete jediné zbytečné slovo. Vlastu Redla prostě miluju od
svých patnácti let. Díky němu jsem překonal svou vrozenou dětskou lenost a
ostych a začal jsem se učit na kytaru. Tímto mu splácím dluh a jsem nesmírně
šťastný, že moje úpravy na YouTube inspirují a baví tolik hudebních fandů a
kytaristů."
HK: A co na vaše verze Vlasta Redl říká?
MB:„Bude lepší, zeptat se
jeho. Já prozradím jen to, co mi napsal k písní Dvakrát: „Senzační! Přiznám se, že jsem čekal v refrénech nějakou chybičku v
base, ale to jsem Ti křivdil, je vidět, že máš velmi jemné ucho, to je vzácný
dar..."
HK: Nedávno jste začal pracovat v Českém
rozhlase Ostrava. Je to splněný sen?
MB:„Český rozhlas Ostrava je taková loď plná
báječných, moudrých, veselých a hudebně velice nadaných cestujících. Jsou mezi
nimi velcí srdcaři, nesmírně moudří a zkušení lidé a osobnosti, které jinde na
světě už nelze potkat. Mají smysl pro povinnost a pro poctivost, nic „neošulí" a
vždy pomůžou. Takže si dovodíte, že je to opravdu sen v takovém skvělém kolektivu
alespoň občas pobývat."
HK: Jaké pořady pro Český rozhlas připravujete?
MB:„Kromě
Ostravy už pár let připravuju pořad Album dne pro Český rozhlas Vltava, kde
hodnotím nové české i zahraniční nahrávky. Pro Český rozhlas Ostrava chystám
kratičký pořad s názvem Hudební přístav. Znělku jsem si vypůjčil od Davida
Stypky z jeho písně Lovec,
s jeho okamžitým a laskavým svolením. V Přístavu rád hostím nové
hudební nahrávky a písně všech možných stylů a žánrů. Mám rád rozmanitost a
pestrost, proto se snažím porozumět opravdu každému osobnímu projevu a hledám
na hudbě to, co nás dokáže spojit. Je to dobrodružná plavba, nikdy totiž
nevíte, kam a s kým poplujete."