Muse mají svůj druhý zákon

Už u minulé desky britské téměř kultovní kapely Muse jsem si říkal, jestli to s odklonem od rockových postupů trochu nepřehánějí. Nevím, co si tentokrát mám říkat u nové desky The 2nd Law, kterou přijedou propagovat i do České republiky. V rámci světového turné dorazí 22. listopadu do O2 Areny v Praze.

Vůdčí postava, zpěvák a kytarista (a skladatel, a klavírista...) Matthew Bellamy se nechal strhnout svou vášní pro filmovou a klasickou hudbu, se kterou začal experimentovat i na poslední desce Resistance. Na novince The 2nd Law jde v tomto ohledu nejspíš ještě dál, orchestrace jsou rozvedené na nejvyšší míru. A to především v dalším pokusu o minisymfonii pojmenované 2nd Law. Ta je rozdělená na dvě části, dohromady má skoro devět minut, a je to jedna z nejnudnějších věcí, jakou kdy Muse udělali. Tohle by si Matt mohl nechat na doma a pěchovat desku šťavnatými hymnami a dojemnými baladami, jak tomu vždycky bylo. Jak za moc nestojí konec alba, tak za moc nestojí ani jeho začátek. Skladbám chybí to, co dělá ze starých fláků klasiky. Jsou těžkopádné, a bez nápadů, bez výrazných momentů. To je případ úvodní „filmové" Supremacy, nebo elektronicko-taneční Madness, která navíc obsahuje otravnou syntezátorovou basu. K této skladbě byl dokonce natočen klip, no nevím. Druhým oficiálním videem je skladba Survival, která se stala hymnou olympiády v roce 2012. V té se pro změnu projevují mocné vlivy Queen. Fakt obdivuju, že někdo dokáže podstatu jejich hudby takto vystihnout. Škoda, že se plýtvá potenciálem na elektronické, nudné experimenty. Ale abych jen nehanil, třeba elektronická, téměř až diskotéková Follow Me je perfektní. Kdyby se Bellamy neštítil kytary, tak by to byla krásná rocková vypalovačka.

Vcelku je ale deska celkem průměrná, po několika posleších si opravdu dokážu broukat jen zmíněnou Follow Me, absence silných momentů je prostě příliš velká na to, abych se k této desce dokázal s klidným svědomím vrátit. Fakt mě mrzí, že musím říct, že kapela, která měla na to, být jednou z nejsvébytnějších britských rockových kapel, spadla do šedého průměru kvašeného mainstreamu. Nevím, jestli skutečně kapela přichází o inspiraci, o energii, nebo se jenom zaměřila na jiné publikum, nicméně na mě nová deska bohužel nefunguje. Ale na koncert bych šel, to je určitě zážitek na celý život.