Monika Midriaková dokazuje, že i v křehkosti může být ohromná síla

Určujícím prvkem nahrávky je křehkost. V hudbě, Moničině zpěvu, textech, aranžích, náladě jednotlivých písniček, zapojení elektroniky, celkové atmosféře. Ovšem křehkost, v níž je ohromná síla. Jemné, lyrické, osobní, občas až intimní skladby totiž mají obrovskou výpovědní sílu, která každého vnímavého posluchače musí zákonitě zasáhnout. Monika Midriaková zpívá spíše tiše, jemně, civilně, s nepřeslechnutelnou melancholií v hlase. Rozhodně nebouří, netlačí na pilu, neexhibuje, ale o to přirozeněji a uvěřitelněji její projev působí. 

Moničin zpěv za střídmého doprovodu kytary, kláves a tlumených bicích. To je úvodní, velice jemná a melancholická píseň Výlet domov. Ještě křehčeji, poetičtěji vyznívá Prečo sa ešte bojíš, písničkářka nikam nespěchá a pohrává si s magickou atmosférou. O vyrovnávání se se ztrátami pojednává mírně energičtější, naléhavá, na podmanivém rytmu vystavěná skladba Strácať. „Stratila som dve krásne mestá/mnoho kvetín a zopár priateľov. Chýbajú mi, ale nie je to koniec sveta." 

Křehkost se vrací s milostným vyznáním Sľubujem si a pokračuje v písni V spomienkach. Větší prostor pro nástroje, především klávesy a bicí, přináší temperamentnější skladba Sen vo vnútri slova, intimní náladu podtrhují nástroje i v písni Niečo pekné. Závěrečná skladba Dobrú noc je nejalternativnější z celého alba, Monika Midriaková za pomoci Ondřeje Ježka, který odvedl skvělou práci nejen v tomto songu, hodně experimentuje se zvukem, aniž by ale lyrická, česko-německá píseň ztratila na naléhavosti. 

Texty dokonale souzní s vyzněním hudby. Jsou pocitové, dotýkají se vztahů, dozrávání, hledání a nenásilně nutí posluchače přemýšlet a konfrontovat své názory, pocity, zkušenosti s těmi Moničinými. „Prečo sa eště bojíš, že ti niekto ublíži..." „Ak sa nenaučíš vyhadzovať, nikdy nevyrastieš". Čisté záseky, které si ještě dlouho ponesete v hlavě. Stejně jako celou, velice sevřenou nahrávku a její křehkou a melancholickou atmosféru.