Mincing Fury oslavili 20 let existence

Začátkem měsíce bylo v brněnském klubu Melodka pořádně veselo. Dvacet let existence zde oslavila brněnská grindová ikona Mincing Fury and Guttural Clamour of Queer Decay. Na velkolepý chrochtící večírek si pozvali i vzácné hosty, kteří jsou špičkou svých oborů. Přijeli grindoví Spasm z Přerova, death-grindoví Perfecitizen z Prahy a v domácím prostředí zahráli grindoví Spineless Fuckers a progresivní metalcoristé Space Hamster. Speciálním bonbónkem bylo vystoupení goregrindových Anüs ze Švédska. 

Večer plný libozvučných zvuků odstartoval domácí kapelou Spineless Fuckers. Hned zkraje tohoto mejdanu byl klub velmi slušně naplněný a domácí čtveřice se snažila čerstvé publikum rozehřát všemi dostupnými prostředky. Divoké kytary, divocí muzikanti na pódiu a první nášup hrdelních zvuků. Spineless Fuckers těžili i ze své pozice brněnské stálice a přitáhly pozornost velkého počtu přítomných diváků. Hned první kapela nabídla ochutnávku hlavních hvězd večera Mincing Fury, jelikož mikrofon obsluhoval Reef a na baskytaru se nově představil Patrik „Motorák” Lorenc. Tohle jméno si zapamatujte. Genderově vyváženou společnost v úplném úvodu táhly především ženy, ale na samotný závěr se přidalo i mužské obecenstvo a skvělá atmosféra při koncertu první kapely napovídala, že se ještě máme na co těšit.

Následující parta Perfecitizen z Prahy představila lehkou, opravdu velmi lehkou změnu stylu. Ačkoliv ke grindu nemají příliš daleko, jejich tvorba zasahuje spíše do oblasti death metalu či deathcoru. Sál klubu se sice nevyprázdnil, nicméně aktivita pod pódiem výrazně klesla a z přítomných se stali spíše posluchači. Hudba Perfecitizen tomu svým způsobem nahrává, když totiž křikloun Honza Habr spustí svoji nekončící sekvenci hlubokých growlů nezbývá, než zústat opařen v němém úžasu. Měl jsem takový nepříjemný pocit, že pánové zůstali trochu nepodpořeni a nepochopeni. Svou roli „grindově nečistokrevných podivínů” však přijali naprosto bez problémů, s úsměvem a poděkováním za pozvání. Ať už byly názory jakékoliv, Perfecitizen během svého setu nabídli metal toho nejbrutálnějšího zrna a na naší scéně je jen hrstka takto kvalitních uskupení. 

Po relativně klidnějším vystoupení, co se aktivity diváků týče, následoval absolutní chaos, anarchie a bezpráví. Přerovští grindoví naháči Spasm zahájili show, která je noční můrou pro všechny techniky široko daleko. Zpěvák Radim si po zvukovce tradičně odložil, stejně ho napodobili i jeho spoluhráči a trojice spustila salvu hlubokých melodií, hrdelních vokálů, minutových vypalovaček, pubertálních vtipů a nepublikovatelných textů a názvů skladeb. Infantilní orchestr ihned rozparádil všechny přítomné a v kotli bylo pořádně...mokro. Je samozřejmě běžné, že na podobných akcích teče pivo proudem, především když se slaví něco jako dvacetileté výročí kapely. Většinou však padá pivo do lidí, ne na lidi. Nebo na podlahu nebo do techniky. Zásuvky a kabely plavaly v tekutinách všeho druhu a z vystoupení se rázem stal adrenalinový sport. Agresivní, leč hravý moshpit vydržel nepřetržitě až do posledních tónů přerovské party a tento binec se mi jistě zapíše do paměti.

Do paměti se mi zapíše i vystoupení zahraničních hostů Anüs. Avšak v tomto případě to bude černým písmem. Pánové si výlet do moravské metropole samozřejmě užívali plnými doušky a slepičí maska frontmana Anuse Kristuse kolovala všude. Tady však zábava a skotačení přerostlo ve velmi opilé vystoupení, kdy měl zpěvák problém artikulovat. Čtveřice v maskách slepice, prasete, divočáka a dinosaura se popsala jako „moravští švédové” a představila absolutní grindovou kakofonii výkřiků, halekání a legrácek. Zdálo se mi, že i publikum reagovalo lehce zmateně, avšak oceňovali, že pánové vážili dlouhou cestu až z jihu Švédska. Hudebně to ovšem bylo přinejmenším chaotické a paradoxně nejlepším momentem bylo hostování Motoráka v masce Usáma bin Ládina při několika skladbách ke konci koncertu.

Poté, co uklízecí četa Melodky podruhé provizorně vysušila pódium, už patřil klub hlavní kapele večera. Mincing Fury odstartovali svůj set krátkým intrem a poté si už pětičlenná sebranka vedená vokalisty Reefem a Mildou omotala celý sál kolem prs(t)u. Pětice, jejichž veselý grind je plný dynamických změn tempa a skočných pasáží, všechny rozparádil a není třeba zmiňovat, že atmosféra v přítomnosti oslavenců byla vynikající. Jedinou kytaru obstarával Motorák, který vystoupil již se třetí kapelou. V této je však nejvíce jako doma. Všichni se tradičně podíleli i zpěvem například u evergreenů „Kačenka” nebo „Machinka”, ale zazněly i vážnější věci jako „Sea of Weakness”, „Schism”, „Break Me Down”, skočná „Devolution” nebo věci z aktuální desky „1000 Years of Emptiness”. Domácí parta předvedla skvělou a zábavnou show, kterou bez debat zastínila všechny ostatní kapely večera. I já se přidávám ke gratulacím a přeji Micinkám mnoho dalších let a koncertů.

Celou grindovou slavnost uzavřela další moravská parta Space Hamster, která si hoví v progresivním metalcoru. Jejich koncert začínal už pozdě po půlnoci, což se negativně projevilo na počtu diváků. Avšak ti, kteří zůstali, ze sebe vymáčkli poslední zbytky sil a vytvořili lehce prořídlý, přesto velmi aktivní moshpit. Ačkoliv se tato parta představila pouze v okleštěné podobě bez nemocného kytaristy Lenina, i s jednou kytarou jejich progresivní metalcore zněl fantasticky. S jednou kytarou v podání Motoráka, jak jinak. I jeho čtvrté vystoupení večera bylo plné legrace a pod vedením zpěváka Martina nám naservírovali svou tvorbu z loňské desky „The Ascent to Nothingness” i staršího EP „Universal Pet” z roku 2014. Největší odezvu pak získaly pecky „Universal Pet” nebo „In The Maze”, kterou fanoušci chtěli i zopakovat. Brno má díky Space Hamster po zániku žánrově spřízněných Corposant opět prvotřídní progresivně metalcorovu partu.

Oslava dvaceti let Mincing Fury and Guttural Clamour of Queer Decay proběhla ve velmi uvolněném a odlehčeném duchu. Večer plný prvotřídních kapel a muzikantů byl oslavou nejen dvaceti let Micinek, nýbrž oslavou celého žánru a muziky jako takové. Ačkoliv zmíněný alkoholový opar hrál svou roli možná o něco více, než je zdrávo, lidská i hudební soudržnost fungovala na sto procent.