Malý bobr hraje Skoumalovy písně skvěle a s velkou chutí

Na loňském festivalu Krásný ztráty Live patřil k nejsilnějším zážitkům koncert s názvem Pocta Petru Skoumalovi. Tehdy ve Všeticích na Benešovsku byla radost poslouchat prvotřídní muzikanty hrát s obrovským nadšením prvotřídní Skoumalovy písničky. Dnes si toto potěšení může dopřát již každý, Galén přichází s albem Narodíme se jen jednou… s podtitulem Pocta Petru Skoumalovi.

Své poslední koncerty hrál Petr Skoumal (1938 – 2014) většinou v triu s Jaroslavem Olinem Nejezchlebou a Norbi Kovácsem. A právě tito dva hudebníci jsou ústředními postavami skupiny Malý bobr, kde dále působí řada hudebníků z Mišíkových Etc… i odjinud, jen namátkou Pavel Skála, Vladimír Pavlíček nebo Jiří Zelenka. Skvělí muzikanti, kteří hrají nejen technicky dokonale, ale přidávají i srdce a invenci. Z nahrávky, kde se u některých písní pozměnily aranže, je to jasně patrné.

Petr Skoumal patří k našim nejlepším skladatelům, publicista Jiří Černý ho ve vzpomínkovém textu řadí hned za Jaroslava Ježka. Jeho písně, které psal nejen pro sebe, ale například také pro Vladimíra Mišíka nebo Michala Prokopa, jsou velice nápadité a pestré, na jedné straně lehké, vzdušné, hravé, až rozpustilé, na druhé pak melancholické, jemně sentimentální, z některých až mrazí. Vždy však působí přesvědčivě a věrohodně.

Na nahrávce Narodíme se jen jednou… se střídají rozverné skladby s vážnějšími, dětské, které ale milují i starší posluchači, s dospělými, rychlejší s jemnějšími. Tomu odpovídá i stylová barevnost, zastoupen je rock, folk, jazz, folklór, blues i world music a opět vše ve velice autentickém provedení.

Hned v úvodní, trochu balkánské i klezmer písni Kdybych byl boháčem se ukáže instrumentální mistrovství všech zúčastněných. Nápaditě a funkčně zaranžované kytary, housle, bicí a výrazný klarinet, nápaditá práce s dynamikou a gradací. A nejen instrumentální, Olin Nejezchleba zpívá velice přirozeně a autenticky. V jemnější skladbě Kdo přijde po mně se přidává i tenorsaxofon hostujícího Jakuba Doležala, klavír dostává prostor v Nepomáhejte roztáčet mlýny. Silná atmosféra a hodně aktuální refrén: „Nepomáhejte roztáčet mlýny nebo vás samy semelou".

Klarinet a housle ovládají pseudofolklórní a vtipné Chmúry, hostujícímu Marku Ebenovi skvěle sednou klidnější Angličané. Osm minut a pořád je co poslouchat, to je hymnická, magická, monumentální píseň Neopouštěj nás (Svatý Václave), z jejíž aktuálnosti až mrazí. Jazzovou hříčku představuje Lev, další host Ben Konstantinidis si s Norbim Kovácsem za mikrofonem užije exotikou provoněnou písničku Na velbloudu.

Stejně pestrá je i druhá polovina alba. Tu otevírá vzdušný jazz s prvky jemného sentimentu a melancholie ve skladbě Starej pán a uzavírá dojemná a bohužel pravdivá Narodíme se… „Narodíme se jen jednou, jen jednou umřeme/nevíme, má milá, na co dojedeme."

Když si ke krásným Skoumalovým melodiím připočteme texty (básně) Pavla Šruta, Emanuela Frynty, Jana Vodňanského, Jiřího Dědečka, Jana Buriana, ale i samotného Skoumala, je jasné, že na albu čeká na posluchače šestnáct mistrovských kousků. A Malý bobr je hraje s obrovskou invencí a radostí, takže se zdaleka nejedná o nějakou strnulou poctu Mistrovi z povinnosti.