Leporelo Ewy Farné je pestré a barevné víc než dost

Tak se konečně stalo a jedna z nejpopulárnějších zpěvaček v tuzemsku, Ewa Farna, dopravila svoji novou desku Leporelo do Česka. Protože Ewa stojí stále pevně jednou celou nohou v polské části své domoviny, tamní fanoušci si Leporelo skládají s Ewou už skoro dva roky. Dle slov interpretky se musí takové album celkem kompletně předělat, aby bylo té druhé zemi dost srozumitelné, tedy samozřejmě přetextovat a tu a tam se maličko přearanžuje i hudba.



Zpěvačka směle hlásá, že Leporelo je autorské album, tedy že si ho s kapelou stvořila sama. Popravdě řečeno je to znát a je to u tak populární zpěvačkay velmi milé, že nevyužívá továrních hitů, které jsou, zdá se, vařeny v jednom kotli. Ke všemu Ewa také dospěla a čeká se, že dospělejší budou také její nové písně, oproštěné od jisté pubescentnosti, byť v případě Ewy velmi milé.

Ukazatel směru, který míří k dospělosti

Singl a titulní píseň Leporelo sice ještě vyvrací předchozí řádky tím, že je to dobrý farnovský hit. Hit, který prostě Ewě parádně sedí a posluchači se s ním velmi dobře sžijí, jako s těmi předchozími. Další obrázky z Leporela představují zpěvačku, jak si lebedí v něčem, po čem dlouho toužila. Především se představuje v mnoha polohách a hudebních stylech. V písni Z nálezů a krás dokonce můžeme slyšet její zbytky pubescentních nálad, když si prozpěvuje to svoje nezbedné ,,uů, uů."



Osobitost chtěla Ewa zdůraznit také tím, že věnovala některé písně svým blízkým, Byť by název Mámě zněl jakkoliv kýčovitě, píseň samotná se přes svoji klidnost na svět hlásí především jakousi svěžestí, která je dána mírnou rozmanitostí jak v hudbě, tak ve zpěvu. To je velký rozdíl právě proti těm továrním hitům. Píseň Lešek je naprosto odlišná. Nese se v crossoverovém stylu a to se krásně nese ruku v ruce s výrazným rytmickým zpěvem a humorně posazenými texty. Jak ty kytary úžasně brutálně řežou a nechají Ewu si pořádně zařvat!



,,Chci jít k vám blíž, jen z pod skříně výkladní zas nepropouští můj hlas." Song Neznámá známá věnovala interpretka sobě. Přesto, že se píseň krčí skoro na konci Leporela, je jeho jedním z nejjasnějších obrazů a ukazuje Ewu Farnou nejdospěleji. Její opravdu intezívní zpověď jí nelze nevěřit. Jiná zpověď Promilte mi už tak zajímavě nezní, i když Ewa ani tady polohami svého hlasu nešetří. A nešetří ani v Kdo se mnou tančí, tady ale přeci jen záživněji ve funky rockové vypalovačce.

Rozcuchané Leporelo, které potřebuje hřeben

Tím se dostáváme k celé podstatě alba. Toto Leporelo je velmi barevné. Je dokonce tak barevné, že až oči přecházejí. To vystihuje např. píseň Oblíbená věc. Nejen tedy celá knížka, ale i jednotlivé obrázky. Albu by přece jen neuškodilo trochu ho učesat. Některým skladbám by nevadilo trochu monolitosti, která by z nich udělala pevné hity s jasným tahem na branku. Dobrým příkladen je tichá, ale přitom dobře čitelná Náhle. Na klidném předení akustické kytary a piana si trylkuje hlásek Farné a ten sám o sobě dává dost důvodů k soustředění se a nejsou k tomu potřeba prudké změny rytmů ani melodií.



Na počinu Leporelo je znát, jak moc chtěla Ewa Farna přesvědčit o tom, že je svérázná a dospělá umělkyně, která má právo dělat si věci po svém a konec konců si to může i dovolit. Jakoby chtěla nakopnout zadek všem pisálkům, komentujícím její postavu a dát najevo, že více než na její zadnici by se měli soustředit na její hlas. Je až škoda, že všemi těmi hlasovými eskapádami trochu nešetří. O jejím talentu nikdy nebyly pochyby, takže není potřeba nikoho přesvědčovat. Někdy v přehršli tónů a rytmů uniká podstata. Album je i tak radost poslouchat, ale na mysl se vkrádá možnost, že by mohlo být ještě lepší. A bezesporu jednou některé další bude.