Konec obav, na Veď mě! Cocotte Minute neztratili nic ze své syrové energie

Kapela sice označuje nahrávku jako EP, ale sedm nových skladeb svojí silou, naléhavostí a účinkem vydá za drtivou většinu klasických CD. Novinka je našlapaná strhující energií, která posluchačům nabízí dokonalý průplach jejich hlav. Většina songů je hodně hutných, naléhavých, nátlakových, kdy se tvrdé, metalové pasáže střídají s těmi melodičtějšími. Všichni zúčastnění dávají do muziky absolutně všechno, vrhají se do ní po hlavě, jakoby opravdu „kradli králům koruny", „přišli zapálit náš posranej svět" nebo „lámali žuly pro hroby králů". „Vše anebo smrt," zní poselství skupiny.

Tvrdé, nekompromisní, syrové pasáže se s těmi melodičtějšími střídají již v úvodní skladbě Shoř teď. Mezi těmito mantinely se pohybuje i naléhavý Zellerův chraplák, takže píseň o svobodě a proti nespravedlnosti dosahuje magických účinků. Trochu zklidnění (alespoň zpočátku) přináší titulní song, který ale postupně rozkvétá a nabírá na síle. Muzikanti nápaditě pracují s atmosférou, což je pro posluchače velice přitažlivé, neboť nikdy nevědí, co je v následujícím okamžiku čeká. Tato hra s měnícími náladami je ostatně typická pro celé album.

Syrová, tvrdá, agresivní. To je píseň Zapal!. Zběsilé hardcoreové tempo, úderná vypalovačka, v níž Zeller zpívá jako o život. „My neuhneme, to uhnete vy. Pro co si jdeme, to si odneseme..." Pod náporem Zellerovy energie by uhnul každý. Vlčí hrad vyznívá hodně temně, až strašidelně, Křič nahá působí jemnějším, křehčím dojmem. Vždyť jde také o milostnou baladu („Pro tebe jedinou vrhnu se do bouře..") Ale zase je tu ona nápaditá práce s atmosférou, posluchači čekají, kdy to muzikanti vypálí, kdy ta energie vytryskne… a samozřejmě se dočkají, což se ještě několikrát zopakuje.

Magických účinků dosahuje písnička Králům koruny. Další bojová, úderná, drsná skladba se zpěvným refrénem. Závěrečná Říkej si co chceš se z alba trochu vymyká, proto je uvedena jako bonus. Oproti předešlým songům je mnohem přehlednější a přímočařejší, taková rocková klasika. Podle legendy ji Czendál a Zeller složili pro Roberta Kodyma, ale nakonec mu ji neprodali. Těžko říct, ale do repertoáru Lucie by se určitě hodila a rozhodně by v něm nezapadla. 

 
Zellerovy texty dávají před příběhy přednost pocitům (svoboda, hledání jistot, spravedlnost, touha, vůle…) a především obrazům. Drsným, syrovým, ale občas i něžným, přesně jako v Czendálově hudbě. Ta symbióza je zde dokonalá. Takže už si nemyslím, že po Rituálu už Cocotte Minute nic lepšího nenatočí. Veď mě! se předešlé desce vyrovná.