„Hlavně žádná Milešovka,“ přejí si Cocotte Minute před Rituál naposled! Tour.

Tvrdá partička Cocotte Minute se za několik dnů rozjede na turné, na kterém se symbolicky rozloučí se svým zatím posledním albem !Rituál, kmen a srdce a kmen!. Na plánované šňůře zazní celý Rituál, ale zároveň kapela nechá fanouškům nahlédnout do své hudební budoucnosti. Nejen o turné, startujícím 27. října v Plzni, jsme si povídali s frontmanem Martinem Zellerem.

Hudební knihovna: Na koncertech aktuálního turné slibujete rarity z minulosti. Jaké konkrétně zařadíte do svého setlistu?
Martin Zeller: „Další ráno, Vostrov, přemýšlíme, jestli nedáme i Můj čas nebo Štěstí… Samozřejmě nebude chybět balet, hromadný skok přes švihadlo a následnou after party pak fotograficky zdokumentujeme a pověsíme na amateri.cz v sekci skupiny."



HK: Budete hrát skladby z Rituálu ve stejném pořadí, v jakém jsou na desce?    
MZ: „No, pokud si na to pořadí vzpomeneme, tak bychom to rádi udělali. A hlavně, on ten náš playback asi stejně bude už od natáčení tak nastavenej." (smích)
HK: Budete mít na turné nějakou předkapelu?   
MZ: „Rozhodli  jsme se, že si uděláme tak trochu předkapelu sami sobě. Dáme nejdřív celej Rituál, pak pauzu s tombolou o vepřovou tofu hlavu, pak zahrajem raritní a úplně nejnovější fláky, dáme druhou přestávku, a pak bude následovat dámská volenka. A ve finále zapálíme barák."

Jsme už dost velká karavana exotů

HK: Podle jakých kritérií jste vybírali místa jednotlivých koncertů?    
MZ: „Popravdě takhle to vůbec nefunguje. Tedy kromě Prahy, kde jsem vybral Lucerna Music Bar, protože je to jeden z mála sálů, který má skvělý zvuk. A navíc se tady smí hrát pozdě do noci, což potřebujem, neboť budeme hrát zhruba dvě hodiny a před námi ještě hodinu BijouTerrier. Ale není to tak, že do Music Baru může přijít každej, že jo? (smích). No a zbytek jsou prostě kluby, které byly ochotny akceptovat naše podmínky, ať už technický, nebo finanční. Jsme už dost velká karavana exotů a nestačí nám dvě bedny na klacku ve stodole. To ale asi, předpokládám, chápeš. A samozřejmě pak máme objednány dvě striptérky a zpívajícího liliputa na aftrošku a to taky neumí sehnat každej."



HK: Kolik písniček během těch dvou hodin stihnete?    
MZ: „Zhruba 26 songů. Sami jsme zvědaví, jak to ustojíme. My i publikum. Je to výzva, udělat dvě hodiny, aby to nenudilo. Je to už kurva vyšší dívčí. Dodnes si pamatuju nudný školní koncerty, který byly sice příšerný, ale zato dlouhý jako kráva. Tak doufám, že je překonáme."

Konečně jsme nabrali ten správnej směr na vrchol

HK: Jak významnou kapitolu v historii CM představuje Rituál?   
MZ: „Zásadní. Vnímám to jako naprosto přelomové období. Skončila jedna zásadní etapa a otevřela se nová, úplně jiná. Ať už hudebně, nebo i lidsky. Totálně jsme přenastavili všechny pravidla a myslím, soudě i podle ohlasů od fan a promotérů, že jsme nabrali konečně ten správnej směr na vrchol. Jenom doufám, že to nebude Milešovka, to bych byl kurva nasranej."

HK: Když se s odstupem podíváte na Rituál, změnil byste na něm něco?   
MZ: „Ani notu, ani frame, ani vteřinu. Není důvod, vše je, jak má být. Bylo to neskutečné dílo pro všechny, kdo se toho zúčastnili a já ještě jednou tímto děkuju kapele, která to celé dala s naprostou elegancí a jistotou. Mají můj obdiv a díky znovu i všem ostatním, kteří tam s námi byli a pomohli nám tuhle neskutečnou věc realizovat. Nikdo nikdy podle mě v Česku nenahrál živou desku na jedinej zátah s deseti úplně novejma skladbama. A myslím, že se o to dlouho ani nikdo nepokusí. Byl to extrémně náročnej projekt, jak autorsky, hudebně, produkčně, tak producentsky. Pro mě to byl v životě asi největší projekt, co jsem do teď dal dohromady. Účastnil jsem se toho jako producent, výkonný producent, autor, zpěvák a v neposlední řadě vydavatel. Neskutečnej masakr. A všechno se povedlo, to je na tom to nejvíc neuvěřitelný."



HK: V září jste nahráli dvě nové skladby ve Vídni pod taktovkou Mika Wolffa - kytaristy rakouských Kontrust. Jak jste se s Mikem seznámili?   
MZ: „Mám rád německej march metal, a tak nějak jsem se dostal ke Kontrustu, kde hraje na kytaru. Kdysi jsme jednali i s Noelem Pixem z Eisbrecheru, ale vybod se na nás v momentě, kdy jsme mu řekli, jakej máme budget. S Mikem to v tomhle ohledu bylo o dost vstřícnější, ale i tak je to raketa, která nemá z ekonomického pohledu moc velkej smysl. Je to pro nás spíš zajímavý, jakože nová zkušenost, ale myslím, že pro většinu českých kapel by to smysl spíš nemělo."

Věřím, že to nepoděláme

HK: Co si tedy od vzájemné spolupráce slibujete?   
MZ: „Posun, dozrání, nalezení nového směru. Není nám už dvacet, abychom řvali po klubech, jak nás sere svět. Není to tak, že by nás nesral a že furt neřveme, ale ta forma by měla odpovídat našemu věku. Nechceme zamrznout a stát se svejma vlastníma karikaturama, i když to tady vlastně dost funguje. A to i za cenu, že se prostě posunem někam do prdele. Mně to nevadí, radši to celý podělám, než abych litoval, že jsem to nezkusil. Ale já věřím, že to nepoděláme a že je to právě ta cesta na tu Milešovku... Kurva, já jsem řekl Milešovka… no tak to je v prdeli, teď jsem to zakřik!" (smích)