Inspiraci jsme nalézali v pohádkách a v chlastu, přiznává Požár mlýna

Srdce nejednoho pravověrného punkera zaplesalo, když se v průběhu loňského roku začaly objevovat zprávy o přípravách vzpomínkového turné kapely Požár mlýna při příležitosti 25 let od jejího založení. Tedy skupiny, která si v průběhu devadesátých let vybudovala svými koncertními taškařicemi takřka kultovní pozici. Tohle všechno sice už dávno odnes čas, o to více však důvod připomenout si doby Halušek z chlastu, Marie Kudeříkové a jiných podivuhodností, jimiž plzeňská parta své fanoušky krmila. „Z éry Požáru mlýna mi mrzí, že už skončila. Jenom jsme nestihli vyprodat Lochotínský amfiteátr v Plzni, avšak to nás nemrzí," vystihuje to Miroslav Cisler alias Prasopes, jeden z tahounů téhle veselé partičky.

Kdybyste to v roce 2003 nezabalili, kolik byste ještě do dneška vydali cédéček a jak by se jmenovala?

Vydali bychom ještě tři alba a to postupně Dloubám se v nose, Vyndam holuba a Vyžer si stařeno svůj díl.

Přeci jen, nenapadlo vás při docela úspěšném narozeninovém turné, že by se vlastně mohlo změnit v comebackové? Že byste to zase rozjeli naplno, kapelu regulérně obnovili a vydali třeba novou desku?

Nenapadlo, neobnovíme a nevydáme. Maximálně DVD z tour z názvem Monkey King is not Dead.

Na druhou stranu se vyhnete fanouškovským fórkům jako postříkání hasicím přístrojem během křtu desky Růžová krinolína v Belmondu roku 1994.

Byl to onehdy vtip nečekaný, pálivý a kluzký. V té chvíli jsme věřili v neuhasitelnost Požáru mlýna.

Jaké máte pocity ze současného turné? Hasicí přístroje se nekonají, co jste od něj tedy čekali a jak je vaše očekávání naplněno?

Vyjádřil bych to japonským příslovím: ´Kolik třešní, tolik višní´. Fanoušci nám trochu zmoudřeli, pogo pod pódiem už není tak divoké, návštěvnost koncertů je jak se sluší a patří, radost, štěstí, bulharství. Všechno, jak jsme čekali. Prostě euforické.

• Reportáž z loňského narozeninového turné Požáru mlýna čtěte ZDE.

Kdybyste svůj hudební styl měli definovat jako mix tří zahraničních kapel, které by to byly?

Definovat to nelze, ale jistý vliv měly kapely Toy Dolls, Ramones, Motorhead, Blood on the Saddle…

A co texty, kdo je tvořil, odkud připlouvaly náměty a jak dalece se inspirovaly v realitě?

Většinu textů napsal Petr Hrabák a svou troškou do hořícího mlýna přispěl Emil a já. Inspiraci jsme nalézali v pohádkách. A v chlastu. V podstatě každá naše píseň má jiný námět!

Na závěr dovolte jednu decentně diskrétní otázku. Prý nemáte rádi hudební kritiky a publicisty?

Naopak. Nemáme rádi komunisty, fašisty a Sparťany.

Já děkuji za odpovědi a přeji, ať je potkáváte co nejméně. Naopak potkejte co nejvíce fanoušků. Pokud tedy čtenáři Hudební knihovny mají rádi srandovní hudbu, veselé texty a solidní vřavu pod pódiem, rozhodně si nenechte ujít koncert Požáru mlýna nebo jeho pokračovatelů Kníry. Ale bez hasičáku!