Imaginaerum

Imaginaerum je svým způsobem obdobou alba Oceanborn a Once, které znamenaly pro Nightwish největší předěly. Použití různých nových zvuků, objevování nových rozměrů talentů všech členů kapely od kláves po zpěv. Pro mě osobně jsou to dvě nejoblíběnější studiovky. Imaginaerum se stává třetí.

Od posledního CD Dark Passion Play(2007) uběhlo pět let dlouhého čekání na verdikt. Po té, co se pilotní singl Storytime objevil spolu s videem na internetu, se strhla lavina nadšení a po vydání se i celá deska se těšila velkému úspěchu. Hudebně je to vysoce kvalitní soundtracku z mysterózního filmu s nádechem karnevalu se blížící rockové album, které má velká plus a menší mínus. Velkým plusem jsou prakticky všechny rychle laděné písničky alba, až na prvoplánovou I Want my Tears Back a mínusem se mi jeví pomalé, hluché písničky The Crowl, the Owl and the Dove a Turn Loose the Mermaids. Zdůraznila bych na druhé straně téměř patnáctiminutovou Song of Myself, kde jsou použity verše Walta Whitmana ze stejnojmené sbírky,Scaretale, při kterém běhá mráz po zádech při projevu zpěvačky( obzvlášť při záznamu živé verze) nebo Slow, Love, Slow, která se pohybuje za hranicemi celého alba i celé kapely.

Album hodnotila jako přehlídku z maškraního bálu, kde šašci a klauni děsí hosty, aby je v zápětí chlácholili a členové kapely se stávají průvodci tímto pohádkovým světem.