Get What You Give a ukázkový moderní hardcore

Vývoj hardcorového žánru má tradici už přes tři dekády a téměř vždy šlo u hudební kloubení s nějakým dalším příbuzným stylem. Nemluvme teď o textové a názorové stránce věci a postojích, ale čistě o té hudební.

První generace spojila své síly s punkovými vlivy a takto hrají klasikové žánru Agnostic Front nebo Sick Of It All víceméně dodnes, byť na pozdějších albech trochu „zmetalovatěli".

Prototyp hardcorové evoluce

V devadesátých letech potom přišly fúze s rapem a crossoverem a kapely jako Biohazard nebo Suicidal Tendencies, které na přelomu tisíciletí vystřídaly řízné spolky na čele s Hatebreed, přidávající k hardcorovému základu groove metalovou hutnost.

V poslední dekádě udával tempo vývoje tvrdé hudby hlavně metalcore a jeho tvrdší odnož vyloženě pobízela ke kombinaci s hardcorem, který přímo polila živou vodou. Tak vznikla současná moderní hardcorová scéna, která sice stále drží prapor hardcorového základu, ale zároveń se nebojí přidat do své hudby masivní breakdowny, osvěžující čisté vokály a stejně tak bez problému vyrazí na turné i s měkčími kapelami.

Předchůdce zůstal nepřekonán

Jedním z lídru této moderní hardcorové větve jsou právě recenzovaní The Ghost Inside a jejich nové CD Get What You Give. Kapela se na něm stále drží své především naživo (na dubnovém koncertě ve Vídni v mých očích i trochu zastínili hlavní hvězdy večera Parkway Drive) naprosto zničující energické formy hudební prezentace. Tu  symbolizuje neutišitelný řev frontmana Jonathana Vigila, breakdowny i rychlé klepačky, přesto se nebrání určité evoluci spojené na této desce hlavně s čistými vokály.

I díky tomu mohla vzniknout skladba jako Engine 45, pro mě jednoznačně nejlepší moderně metalová skladba letošního roku, která má všechny atributy toho, jak by tvrdá hudba měla v jedenadvacátém století znít. Metalové sloky, skandovaný hardcorový bridge a étericky melodický refrén, který z hlavy prostě nedostanete. I přes tento monstrhit a několik dalších výborných skladeb (Outlive) na mě předchůdce Returners působí ještě o něco kvalitnějším dojmem. To však nijak neubírá novince na jejích kvalitách.