Ellis Island je temná, nikoli však bezvýchodná deska

Temné – ano, syrové – ano, ale rozhodně ne depresivní či bezvýchodné. Takové je nové album zpěvačky a textařky Natalie Kocab a skladatelky a klavíristky Michaely Polákové s názvem Ellis Island. Po jeho poslechu rozhodně nebudete skákat radostí, ale ani usedavě plakat. Pokud budete jednotlivé skladby poslouchat pozorně, zasáhnou vás však silou  a upřímností svých výpovědí.  

Nahrávce kromě hodně výrazného a tvárného zpěvu Natalie Kocábové, která s přehledem zvládá i ty nejtěžší pasáže, dominují klávesy Michaely Polákové a především smyčcový Pavel Bořkovec Quartet. Aranžmá houslí, violy a violoncella jsou velice nápaditá, dotvářejí atmosféru i budují napětí. Vyznění jednotlivých písní skvěle slouží i kytarista Nick McCabe a o rytmiku se stará baskytarista Fernando Saunders a bubeník Michael Kocáb junior. Výraznou roli v několika písních hrají samply.

Většina skladeb je na poslech náročnější. Staví na syrové atmosféře, kterou někdy navodí klávesy, jindy smyčce. Jsou naléhavé, melancholické, silně emotivní a pocitově bohaté, ale také propracované. Ne vždy vycházejí posluchačům vstříc, což ani nebyl záměr autorek, ale na druhé straně v nich nechybějí ani silné melodické nápady a vzdušné motivy. Právě to zajišťuje nahrávce velkou pestrost, která však není na úkor celistvému vyznění alba.  



Kromě složitějších písní nabízí deska i lehčí kousky. Například vnitřně energickou baladu Ellis Island, která si vystačí jen s klávesami, smyčci a výrazným zpěvem. Nebo přímočařejší, rockově průraznější písničky Social Affair a Carry On. A do barevné mozaiky přesně zapadá také procítěný šanson a jediná česky zpívaná skladba Žádnej kód. Nemohu si pomoci, ale výrazem i barvou hlasu mi v ní Natalie připomíná projev Michaela Kocába. A navíc tenhle song s poetickým textem Jana Sahary Hedla dokazuje, že album v češtině by do budoucna nebylo od věci.  

K posluchačsky náročnějším písním pak patří například Kiev, These Years, Iam The End nebo nejalternativnější skladba alba Backstabbers. Vyžadují více trpělivosti, často disponují syrovým, hlubokým zvukem, samply, temnou atmosférou a složitějším aranžmá. I v nich však lze najít odlehčenější, melodičtější pasáže. Ellis Island je poctivá, vypiplaná, do posledního detailu dotažená deska se světovým zvukem. Jak už bylo řečeno výše, není jednoduchá. Ale pokud se posluchač nechá vtáhnout do její silné a autentické atmosféry, může to obohatit jeho vnitřní svět. Je dobře, že existuje i jiná než mainstreamová hudba.