Divokej Bill způsobil v Praze tsunami

V roli předskokana se představila v převlecích, coby rumunská formace Drum bun. Nutno uznat, že smysl pro vtip a recesi kapelníkům Divokej Bill svědčí. Tento povedený tah jim umožnil v rámci půlhodinového entrée zahrát skladby, na které ve hlavním bloku dvaceti devíti písní nezbyl prostor. Sám sobě předkapelou coby inkognito? To umí jen Divokej Bill.

Úvod vlastního programu patřil skladbě Dobrý časy. Zazněly songy jako Král si na doby, Lásko, Malování, Čmelák, Tsunami ,Pravda, Cesta, Pocit, Šibenice či Rozárka. Melodičnost, rytmika, chytlavé refrény, to vše vybudilo fanoušky k tomu, aby spolu se svými oblíbenci zpívali, tleskali, skandovali. Tančilo se nejenom u pódia, ale také v hledišti, na židlích. Publikum si s oslavenci notovalo své oblíbené songy a nasávaly tento megalomanský počin plnými doušky. 

Nechyběla ani pomyslná „tsunami" či mexická vlna v publiku coby doprovod stejnojmenného songu i CD. Uvolněná, autentická, vřelá atmosféra, tyto atributy nelze Divokému Billovi za žádných okolností upřít. Přirozená interakce frontmana Vaška Bláhy, s publikem, která si na nic nehraje, v propojení s hudebním kumštem všech dalších členů kapely, vyznívá důvěryhodně a baví. Oslava americké plnoletosti to byla parádní, dynamická. Stačilo se rozhlédnout kolem a hned na první pohled bylo zřejmé, že si ji všichni náramně užili, a to od samého začátku až do konce.

Za méně výrazný prvek koncertu lze označit scénu, která ve velkém prostoru zaplněné O2 areny nepůsobí nikterak invenčně. Staví na jednoduchých světelných projekcích, světelných panelech a občasnými tanečně – žonglérskými vstupy s ohněm. Přesto však není fanoušek ve výsledném dojmu ochuzen. Vstřebává totiž přirozenou hudební nálož, autentickou a rezonující. A kdo by snad měl pocit, že Úvaly nejsou dostatečně světové, ať se zeptá Divokého Billa. Zaplnit pražskou O2 arenu se nepodaří kolikrát ani věhlasným hvězdám ze zámoří.

Foto: FB Divokej Bill