Adamsova kytarovka, která není chudá na silné melodie

Retro začátek nové desce Bryana Adamse sluší. Dává hned od začátku jasně na srozuměnou, kdo je pod albem producentsky podepsán. Kanadský sympaťák si nemohl vybrat lépe. Jeff Lynne není totiž v hudebním světě žádné béčko. Vedle toho, že byl hlavním tahounem multiplatinové kapely Electric Light Orchestra (E.L.O.), může se pochlubit třeba spoluprací s Beatles, Bob Dylanem, Ringo Starrem, George Harrisonem, Eric Claptonem, Roy Orbisonem, Tom Pettym či superskupinou Traveling Wilburys. A právě této supergroup se třinácté album Bryana Adamse zvukově podobá asi nejvíc.  



Jde totiž o výraznou kytarovku, která navíc není chudá na silné melodie, takže je tu zaděláno na jednu z nejpovedenějších desek letošního podzimu. Nepřekvapí vás tedy, že se na albu setkáte v určitých momentech se všemi hudebními hrdiny, které jsem jmenoval, a že tyto ingredience musí lahodit sluchu každého fajnšmekra a znalce dobré muziky.  

Nejvíce materiálu na desku dodal sám interpret a jeho autorský souputník - bubeník Jim Vallance, kteří spolu tvoří tandem už od roku 1978. A nutno dodat, že tato alchymie mezi nimi funguje, jinak by aktuální album Get Up! nemělo takové grády. Škoda jen, že bonusový přídavek tvoří čtyři akustické verze čtyř z devíti skladeb alba. Vedle tak silného materiálu je to ale jen drobný detail.
Autor: Roman Zahrádka