Zdaleka ne jediný, čo hreší

Patrik Vrbovský, alias Rytmus, nám opět po roce servíruje novou desku. Po Bengoru, Královi a Fenoménu přichází Jediný čo hreší. Čtvrtá deska v sobě ukrývá několik remixů, některé skladby uveřejněné v minulých letech, které ale na žádném z výše zmíněných alb nevyšly, a samozřejmě také úplně novou tvorbu, včetně první vlaštovky v podobě singlu 8. Október.

S čím se tedy hříšník vytasil?

Album otvírá song Bomby. Sice to má být remix s velkým R, jak říká Sergej Barracuda v úvodu, ale není to zas takové terno. Je to skladba s tradičním soundem českého a slovenského hip hopu, proti tomu nemůže nic být; co se týče hudby, tak na tom nejsme u nás tak zle. Ovšem texty a slova co tu padají, to opravdu skousnout nemůžu. Zpěv nebo spíš proslov Sergeje Barracudy je jedním z nejotřesnějších hudebních výkonů posledního roku, sám Rytmus se připojí až po třech minutách, ale nijak to skladbu nezachrání. Vytasí se pouze se svým velkým egem a sdělí nám to, že on je ta jednička rapu. Tato fráze je nám už dlouho známá, z jeho úst padá neustále, ale že by to dokazoval svojí hudbou se stoprocentně říct nedá. Dále v Bombách zjistíme pouze to, že s kdekým vy***e a koupí diamanty za několik set tisíc eur. A to je tak vše. Po bombách přijde píseň s politickým textem, ve které si, asi jako každý, Rytmus stěžuje na svůj stát. Tady, po úvodní tragédii, přichází konečně zajímavá hudba. Jedna z těch lepších věcí alba. Dokonce se zde autor vyvaroval i vulgarity. Jde vidět, že bez ní to jde taky. Poté se vše vrátí do starých kolejí a opět srší všechno možný, ale smysluplný text ne. Řeč je o Monopolu, který nepřináší nic nového a je blízko úvodu alba.

O románku s Darou

Na albu samozřejmě nechybí zmínka o nynější partnerce Patrika. Čtvrtou položkou alba je totiž píseň, kterou Rytmus věnoval svojí partnerce Daře Rollins. Je to vlastně vyznání lásky prostřednictvím písně a Rytmus se zde snaží ukázat, že to s ní opravdu myslí vážně. Název 8. Október nám napovídá datum prvního setkání. Sice je text často dost kýčovitý, ale dá se to snést a obě dvě verze této písně, které se na desce objevily, jak remix, tak i originál, jsou plusem. Dále je tu skladba Pome sa zblázníť, dvouminutová techno bláznivina, která jak rychle přijde, tak i rychle odejde, aniž by v nás zanechala nějaké stopy. Hitové ambice ale v sobě skrývá šestka Pravdivé lži, ve které hostují čeští Embassy. Rozhodně top alba. Rytmus odrapuje sloky, refrén pak patří Embassy a je z toho velice kvalitní song, který bych se rozhodně nebál vyslat jako singl do rádií.

Staré známé, ale nevydané

Album nabídne také skladby už dříve dobře známé. Remix hitu Príbeh nabízí kompletně změněný text, ale píseň neztrácí nic z toho, co obsahovala předtím, hlavní slovo tu mají hosté Maiky Beatz a Laris Diam. Známé byly také taneční Technotronic flow a Jebe. První z nich se drží formátu momentálních světových hitů, jakoby se Rytmus snažil zahrnout všechny hudební žánry od R&B přes hip hop až po elektroniku. Jebe, to je zase dubstepová jízda, jen s malými změnami rytmu. Všem prostě dobře j**e.

Pak se zase vrací R&B. Další fandům dobře známá je píseň Fajnová, ve které hostuje (nebo spíše ji celou odzpívá) Igor Kmeťo. Rytmus v ní akorát přispěchá s nejtvrdšími nadávkami na tvář té fajnové holčině. Dojde tu ale i na matku Patrika Vrbovského, píseň s číslem dvanáct je věnovaná právě jí. Hostem v Mame je Alex Sási, který odzpívá všechny refrény. Na úplném konci jsou dvě hiphopové věci. První je Hip Hop půjde hore a po ní závěrečná Pravdivý príbeh, kde Rytmus ukazuje, co je jeho nejsilnější stránka.

Rytmus na albu ukazuje dvě tváře. Jednou je velmi kvalitní hiphopová produkce, která patří opravdu mezi vrchol československé tvorby. Navíc ukazuje, že dokáže zabrousit i do jiných žánrů, sice ne vždy to vychází, ale je to rozhodně také plusem, album pak nezní tak stereotypně. Tou horší stránkou jsou ale textové výjevy v několika skladbách. To je tím největším mínusem alba, protože když něco opakujete v každé druhé skladbě, už to není vůbec přijemné, a navíc ani vtipné. Jediný čo hreší tak neudělá díru do světa, ti co maj Rytmuse rádi , tak ho budou podporovat i po tomhle počinu, ti co ho nenávidí, budou k tomu mít další důvod. Určitý potenciál ale v sobě Rytmus rozhodně má, a jednou může přijít chvíle, kdy svým albem všem vytře zrak. Záleží však, jestli se dokáže vyvarovat často až stupidních textů.