Tichá dohoda představuje jistotu poctivého kytarového rock'n'rollu

V dnešní době plné hudebních experimentů, výbojů a hledání představuje Tichá dohoda jistotu. Jistotu poctivého kytarového rock'n'rollu s prvky blues, atmosférou 60. a 70. let minulého století, s inteligentními a aktuálními texty o něčem, nápaditými aranžemi a strhujícími výkony všech muzikantů. Přesně tak tomu je i na novém, v pořadí šestém řadovém albu s názvem Hlasitá revoluce.  

O jakou revoluci se jedná? Určitě (a naštěstí) ne v hudební produkci Tiché dohody, ta si stále udržuje výše zmíněné hodnoty. Revoluce jednak připomíná zlatá šedesátá, která symbolizují elektrické kytary, a dále se muzikanti uměleckými prostředky vymezují proti současné komerční hudbě, permanentně znějící z FM rádií. Ostatně o tom vypráví skladba Oni už zapomněli. Ve srovnání s jejich hudební nabídkou jde opravdu o Hlasitou revoluci. Kéž by byla vyslyšena.  



Deset nových písniček Tiché dohody má obrovský drive, spád, temperament, tah na branku, strhující energii. Přímočaré, ale nápaditě zaranžované skladby staví na výrazných melodiích, úderných rytmech a chytlavých, nikoli však vlezlých refrénech. Čtveřice  Dan Šustr, Zuzana Vintrová, Michal „Sherry" Šerák a Pavel Attel hraje s velkým nasazením, chutí a radostí a jejich energie je nakažlivá.  

Revoluční náladu 60. let navodí hned úvodní intro, poskládané z různých sekvencí, citací a hlášek, do nichž vtrhnou ostré kytary a úderné bicí. Syrová rocková pecka přirozeně přejde ve výše zmíněnou obžalobu komerčních rádií Oni už zapomněli. Klasický rock s výraznou bluesovou linkou, kterou vytváří nejen foukací harmonika, ale především atmosféra skladby. Hutný zvuk kytar zdobí podobně zaměřený Úvěr, píseň o svobodě s chytlavým refrénem a kytarami, jejichž souhru je zážitek poslouchat.  

Oslavu svérázného Kladna přináší melodická pecka s podmanivým rytmem a nostalgickou atmosférou Born in Kladno, chvilku akustického klidu zajišťuje Jedenáctý přikázání. Blues se vším všudy, kytary, silná nálada, mocně vygradovaná, ke country směřující druhá polovina. A jaké že je jedenácté přikázání? „Nikomu nevěř a mysli vlastní hlavou." Sci-fi atmosféra otevírá Planetu opic, odsekávaná, rytmická hitovka s výraznou melodií. Zakázaný slova představují další z výživných rock'n'rollů, navíc nechá vyniknout skvělému zpěvu Zuzany Vintrové.  



Poctu Beatles a dalším podobným kapelám přináší zvonící, přímočará, melodická lahůdka v podobě skladby Já a můj pes. Old school nejen pro pamětníky. Drsnější, syrovější, tvrdší pojednání o hrdinech dnešního dne („Každej je hrdina, když sedí u piva…) nabízí Hrdina a závěr patří nejdelší a nejpropracovanější skladbě celého alba Eternita. Náladotvorná, nápaditě vystavěná, uhrančivá, magická píseň s prvky psychedelie pak přechází v závěrečné revoluční outro Hlasitá revoluce No.6. Vše je připraveno, teď ještě aby média pořádně naslouchala.  

Hudba Tiché dohody nenásilně směřuje do minulosti (ač je velice svěží), zato texty jsou výsostně aktuální. Obhajoba bývalých hodnot (poslouchat pořádnou muziku, nežít na dluh…), myslet vlastní hlavou, nebát se zakázaných slov, neposlouchat mluvící hlavy, neuhýbat, být opravdový. To vše sděleno přímo, jasně, srozumitelně a bez frází a banalit. V kombinaci s našlapanou hudbou funguje Hlasitá revoluce dokonale.