The Prostitutes natočili u pašeráka svoje nejpodivnější album

Po menší odmlce se zpět s novým albem a podzimním turné vrátili prazští The Prostitutes. Ti tak dodrželi svůj pravidelný rytmus, co se vydávání alb týče. Přesnost tří let tak trvá i nadále. Na řadu přišla čtvrtá deska, která nese název po místu, kde téměř celá vznikla. Zum Passer. U Pašeráka v Suché u Jáchymova, v hospodě, či chatě, vzniklo čtrnáct nápadů, které nakonec byly doupraveny ve studiu, přesto jim zůstal velice syrový autentický zvuk. Zum Passer nabízí neobyčejně podivný hudební požitek.

Jak již bývá u Prostitutes zvykem, mísí se na albu opět několik různých stylů. Od country až po elektroniku. Deska je tak velice pestrá, občas i složitá na poslech, ke všem překvapením to ale funguje a drží pohromadě. Jako první se světu ukázala I Feel The Same Way Too, právě skladba doplněná elektronikou, kterou tvoří především jasně rozpoznatelný Bellův projev. Mírné tempo a charismatický hlas přesto píseň utáhnou. Skladba byla napsaná právě frontmanem pro basáka Adama Vopičku, který momentálně ze zdravotních problémů s kapelou nevystupuje.

Celou desku otevírá řízná Nobody. Jako jeden z mála nových tracků připomíná poslední desku. Na ní navazuje Dream. První ze všech podivností, kterými je deska prošitá. Skládá se ze dvou částí, které oddělí velice povedená basová linka a postupně graduje. Meet You In The Morning je první ze dvou country songů,narozdíl od relaxační Freedom Road ale víří syrovostí a rock'n'rollovou energií.



Velice zábavně působí Simple Song, klidná vybrnkávačka doplněná tamburínou, ve které si u mikrofonu zahostoval i majitel "pašeráka" a bratranec manželky kytaristy Martina Destroyera. Naopak mezi nejtvrdší skladby patří singl Odyssey. Hodně návyková je i Bowiem nasáklá Stranger Than Fiction.

Trochu mimopozemsky působí kromě druhé Dream také Chairman, na níž je zaznamenám hlas robota, obsahující texty z sms zpráv, v Rain se zase Adrian Bell stává vypravěčem. Tagliatelle je zase hudebním způsobem vyjádřená hádka, která postupně graduje, celou desku zase ukončuje osmdesátková Swan Call. Zum Passer prolíná všechny možné nálady, působí na první pohled všelijak, jen ne jako ucelená deska. Porušuje všechna pravidla moderních nahrávacích metod. Přesto působí přitažlivě a dokazuje, že Prostitutes vždy stojí za poslech..