Taio jede na své party vlně

Britský zpěvák a producent Taio Cruz vydal dva roky po úspěchu „dynamitového" alba Rokstarr pod hlavičkou Universal Island své třetí studiové album se zvláštním názvem TY.O. Jméno změnil na poslední chvíli sám interpret a názvem se chtěl vypořádat s tím, že mu věčně někdo komolí jméno a nikdo pořádně neví, jak se má správně vyslovovat. A změna názvu alba nebyla jediná, se kterou musel potýkat.

Jako celou řadu jeho kolegů i jeho dostihla noční můra všech hudebníků během nahrávání: pár songů z připravovaného alba uniklo na kanál YouTube. Taio se k tomu postavil čelem a slíbil, že žádný z uniklých tracků na albu nakonec nebude, takže sice nebude obsahovat plánovaných 17 až 18 skladeb, ale zato budou všechny pro fanoušky opravdu překvapením. V Británii vydal místo regulérního alba v prosinci 2012 EP Fast Hits s lehce pozměněným playlistem, včetně nového singlu Fast Car.

Cruz avizoval zábavné a energické album a tak se dalo čekat, že od jeho předchozích počinů se bude lišit jen ještě více elektronickým zvukem. A slibu dostál. Na albu nechybí notoricky známý hit Hangover, který ovšem díky našim rádiím někdy po padesátém poslechu způsobuje bolest hlavy a nevolnost, i když jste předtím nic nepili. Sympatičtější a líbivý Troublemaker sází na taneční jistotu - menší halekačku v refrénu a podle stejné šablony jede i zbytek alba. Třetí track There She Goes doprovází klasický Pitbull i se svým charakteristickým „yee-haa" a podobnými výskoty, což je sice jeho parketa, ale poměrně ohraná a tím pádem už trochu otravná. Ve zpívaných partech Taio trochu připomíná svůj předchozí zlomový hit Dynamite. Následuje výrazně elektrem prohnaný Shotcaller s výraznými a temnými beaty a World In Our Hand, jehož refrén se možná nechal inspirovat Britney Spears a jejím Till The World Ends. Tempo se konečně zvolní až v předposledních You’re Beautiful a Telling The World, což byl mimochodem i hlavní hit na soundtracku k filmu Rio a na závěr už jen pecka od Davida Guetty za přispění Ludacrise - Little Bad Girl.

Je více než jasné, že Taio hraje na jednoduchost a jistotu, na žádné velké slova si nepotrpí, v refrénu zní často se opakující „oh-ooh" případně „ah-aaah" nebo taky „oh eh oh". Půlku alba sice tvoří typické party songy, tam se to ještě snese a člověk to i čeká, ale co je moc je moc. Navíc se zdá, že zpěvák dokáže udělat hit spíše sám, než aby si musel přizvat dalších x kolegů na pomoc. Flo Rida nebo Pitbull se svou pořád stejnou dikcí ve všech svých singlech jsou spíše na obtíž. V dance-popové oblasti je jen málo mužských zpěváků, v tom má sice Taio nespornou výhodu, ale možná právě proto trochu polevil a usnul na vavřínech. Ale jako hudební příprava na víkendovou párty to stačí.