Tahle identita Ondřeji Brzobohatému sluší

Zpěv Ondřeje Brzobohatého se mi líbil již ve skupině Bůhví, kde působil v letech 2002 až 2008. Tehdy s kolegy míchal folk, rock, latinu, folklór, Balkán, blues, swing a kdoví co ještě. Dnes sice dělá Ondřej úplně jinou muziku, ale i v ní je velice autentický a uvolněný. Jeho sólový debut Identity dokazuje, že i střední proud může být invenční a zajímavý.     



Deset autorských skladeb patří víceméně do popu, nikoli však vlezle prvoplánového, mířícího na první signální. Jsou nápaditě propracované, zručně zaranžované, dostatečně dynamické. V rámci pestrosti se nebojí zamířit do funkových, soulových a jazzových vod, křehké balady střídají energické, taneční kousky, dominantní klavír skvěle doplňují kytary a bicí, náladu umocňují občasné smyčce a saxofon.    

Titulní píseň patří právě k představitelům propracovaného, nápaditého popu. Do energického funku směřují Správci osudů, pomalejší, náladotvorná skladba Jíst, meditovat, milovat zase do lehčího jazzu, a to nejen díky saxofonu Matouše Kobylky. Silnou, emocionální, místy vypjatou popovou baladu Věštkyně zpříjemňuje vokál hostující Terezy Černochové, s funkem a jazzem opět koketuje dynamický, tak trochu muzikálový song And The Oscar Goes To, v němž Ondřej dokazuje, jak výborným klavíristou je.    

Co takhle zkusit šansony?

Trochu retro pop přináší Markýza andělů, píseň s nejchytlavějším refrénem alba, což zpěvák s nadsázkou přiznává. „Pro jedinou z žen/je tenhle vlezlej refrén/chci Ti ho zpívat a hrát třeba – tisíckrát!!!". Sedm představuje další na klavíru založenou baladu,  která nemá daleko k šansonu. Tyto skladby sedí Brzobohatému nejvíce, působí v nich nejpřesvědčivěji a vůbec by nebylo na škodu zapřemýšlet nad deskou šansonů. Skladatelsky i pěvecky by na to Ondřej měl.      



Nejhitovější ambice má zřejmě melodická a temperamentní písnička Spolu, duet se slovenským zpěvákem Peterem Cmorikem Vietor od pomalejšího začátku rozkvétá a směřuje k rocku. K šansonu se vrací závěrečný Epilog, křehká balada s popovým refrénem.     

Nenechávejme život osudu

V textech se muzikant zabývá pocity, stavy, prožitky. Zpívá o tom, zda se vyplatí měnit své vlastní identity, nabádá posluchače, aby nenechávali život osudu a aby šli pořád dál a dál. A samozřejmě nezapomíná ani na vztahy jako láska, odcizení či míjení.     
V oblasti tuzemského středního proudu patří Identity k tomu nejlepšímu, co tady za poslední léta vzniklo. Zvláště, když připočteme světový zvuk a produkci. Ale kdyby se Ondřeji Brzobohatému chtělo do těch šansonů, třeba by se posunul ještě výš.
Foto: Lukáš Kadeřábek