Slavná alba The Matadors a The Rebels vycházejí v reedici po padesáti letech

Rok 1968 přinesl mnohé události potěšitelného i tragického charakteru. Mezi ty právem vděčně vzpomínané rozhodně patří vydání několika rockových alb, z nichž některá letos vycházejí v reedici. Speciální projekt skupiny The Rebels patří mezi ty nejpamátnější. Mladá kapela proslula znamenitými sólovými vokály Josefa Plívy a Jiřího Korna, skvělými mužskými vícehlasy, pečlivě vybraným repertoárem především kalifornského westcoastového stylu a ve studiu překvapením v podobě monotematické albové strany A. 

Svatopluk Čech, Jiří Korn a Josef Plíva představovali kompletní pěveckou a zčásti také instrumentální sílu pražské party obdivované, a dokonce i vyznamenané na 1. čs. beatovém festivalu, pořádaném na konci roku 1967. Předsunuté singly však naznačily, že převzatý repertoár je nahrazován domácím, hudebně z pera kapely a Václava Zahradníka, textově pak dodaný jejich vrstevníkem a producentem Michaelem Prostějovským. Původní kytarová aranžmá dostala orchestrální podobu, Zahradníkovu bigbandu vypomohli skvělí muzikanti Rudolf Rokl nebo Jan Hynčica, na tu dobu odvážné elektronické spojováky dodal P. Kotík. Moderně pohádková témata pak doplnilo šest velmi důvěryhodně nazpívaných písniček z repertoáru The Mamas & the Papas.

Na albu posluchači naleznou rekonstruovaný a redesignovaný rozkládací obal, doplněný fotografiemi a vzpomínkami. Poprvé je k dispozici komplet písňových textů. Nahrávka je zvukově remasterována. Vinylová podoba je v gramáži 180g a CD obsahuje singlový bonus. 

Osudem dlouhohrajících nahrávek domácích beatových kapel z roku 1968 často bylo, že zachycovaly minulost. Olympická Želva sice nabídla nové personální obsazení, ale repertoár se zčásti vracel do poloviny šedesátých let. The Rebels se Šípkovou Růženkou rozloučili se základním triem Čech–Korn–Plíva. A Matadoři? V době dokončování stejnojmenného debutu to již uvnitř party vřelo, aby to všechno definitivně vyřešil osudný srpen. V době vydání LP už původní kapela vlastně neexistovala!

A přece je to stále zcela zásadní poslouchání, protože Matadors byli výbornou kontinentální odpovědí na britské rhythm and blues. Měli ovšem z čeho vycházet: vokalista Viktor Sodoma vládl potřebně razantním frázováním a průrazným témbrem, rytmika Otto Bezloja a Tony Black hrnula muziku nedechovkovitě dopředu, Jan Farmer Obermayer psal stylové písně a dodával stejně stylové klávesové zvuky a ozdobou byl ještě ne dvaadvacetiletý kytarista Radim Hladík, ovládající nástroje i přístroje na špičkové mezinárodní úrovni. Dohromady to byla zahraničními angažmá výborně sehraná kapela s dobře vybraným převzatým repertoárem a hitovkami domácího původu. Je otázkou, kam by se jejich kariéra dále ubírala, ale sovětská invaze to rozhodla. Doma zůstal rockově natrvalo jen Hladík, když Sodoma jako sólista zvolil popovější cestu a zbylí tři Matadoři hned či o něco později našli domov v zahraničí. Naše beatová muzika tak přišla o velké hvězdy, koncem roku nahrazené Blue Effectem v čele s Vladimírem Mišíkem (kdysi také Matadorem) a opět Radimem Hladíkem.

Jubilejní edici se díky grafikovi Karlu Halounovi dostalo nového obalu, i vzhledem k tomu, že ten zcela původní bohužel není zejména do formátu LP rekonstruovatelný. Ze zásadní sady fotografií Alana Pajera byla vybrána exteriérová barevná, hodně „anglická", včetně ikonického oblečení. Zvuk byl remasterován z pásu, booklet obsahuje minulé i nové poznámky, CD je doplněno singlovými písněmi. Ani odstup pěti dekád tak rozhodně neznamená konec dobré muziky.

Foto: Alan Pajer, archiv