René Souček zazářil v Českém rozhlase Ostrava

„Prosím vás nepřehánějte ten frenetický potlesk, to vypadalo jako by přišel Eric Clapton," zavtipkoval hned v úvodu Souček, představil spoluhráče a bez otálení zahájil písní Hlavolam. Písničkáře v nabitém Studiu 1 doprovodil perkusista Marek Hlosta a kontrabasista Petr Pinkas. „Země se ohřívá a ty jsi ke mně globálně ledová," zpívá René Souček v jedné z mnoha písní, které zobrazují vztahy. „Mám hodně písní o ženách a pro ženy," vysvětlil Souček a dodal k další skladbě: „Správná žena v zimě hřeje a v létě vrhá chladný stín". 

Souček má talent na vtipné texty, umí nenuceně zapojit fantazii publika i do společného refrénu. Nechybělo ležérní blues o teplých a studených nohou, píseň Generační o ideálech mladých lidí a další songy. Po půl hodině Souček pozval na pódium „vzácnou hostku", violoncellistku Martinu Pavelkovou, která sametově měkkými tóny okrášlila nádhernou baladu Vodopád. Pavelková si ohlídala intonaci, blýskla se i sólovou vyhrávkou a na další písničku Mrtvé moře zůstala sama se Součkem. Špínu nikdo nepochopí, dokud sám ji neochutná, zpívá se v atmosférické sloce o dvou akordech, které mají minimalistickou, ale přesnou výpovědní schopnost. 

Součkovy písně mají velký dar zpívat o běžných věcech neobyčejným způsobem. Věty jako „Nemám milion na výplatu, ale když tebe mám, jsem nejbohatší", stejně jako mnohé další jsou velice sugestivní, místy ironické a sarkastické, pravdivé a přitom nepostrádají drsně civilní a jindy poetické kouzlo. Souček si ve svých písních bere na mušku i existenciální témata: „Nejradši bychom chtěli prožít všechno v trysku, mizíme jako stíny v tmách. A než se rozhlídneme, tak jsme jen zrnko písku v přesýpacích hodinách." 

Dlouhá léta tento písničkář prožil ve Frýdku-Místku, proto nechybělo Místek reggae, které Souček zahrál na ukulele. Písničkář ukázal, že inspiraci se meze nekladou, jiná píseň zase ukázala rytmickou stylizaci latinskoamerické tanga. Souček se v Českém rozhlase představil jako univerzální písničkář, autor a zpěvák s velmi širokou paletou tvorby a pojednaných témat. Jeho zpěv je civilní, rozhodně nevládne charismatickou hlasovou barvou, má hlas spíše hrubší, ale dobře zvládající tóny od basového po tenorový rejstřík. V mluveném projevu nezastře regionální dialekt a typický „krátký zobák". Jenže alchymie jeho písní funguje znamenitě a právě proto má svou osobitost. Sestava muzikantů o třech až čtyřech lidech byla pestrá, instrumentálně dostatečně hutná a zajímavá. 

Mezi Součkem a Hlostou fungovala skvělá hudební komunikace, muzikanti ukázali perfektní sehranost, ve vokálech se příjemně doplňovali a barevně jejich hlasy dobře ladily. Potěšila mne také nástrojová variabilita, s níž se zvuk více obarvil. Nádhernou improvizací zaujal i kontrabasista Pinkas. Souček poctivě přiznal i chybu v jedné písničce a poprosil, že by si ji rád zahrál znovu. To už by samotný závěr koncertu, kdy si publikum vyžádalo ještě další přídavek. Tentokrát už si René Souček na frenetický potlesk nestěžoval. 

Koncerty v ostravském rozhlase mají několik důležitých přívlastků. Nejen, že se konají v akusticky jedinečném prostředí Studia 1, ale bývají také výborným způsobem ozvučeny a nasnímány. I tentokrát se kvalita záznamu mimořádně povedla, a proto si můžete tento skvělý koncert vychutnat i z pohodlí svých domovů. Pokud jméno René Souček dosud neznáte, je to ideální příležitost tohoto výborného písničkáře pro sebe objevit.

Autor textu: Milan Bátor

Foto: ČRo