Priessnitz mají stále schopnost uhranout a ohromit

Snad žádná tuzemská kapela nedokáže díky své hudbě navodit tak silnou, autentickou atmosféru jako Priessnitz. Posmutnělou, místy syrovou, zádumčivou, melancholickou, nikoli však ufňukanou. Jejich poetika je nezaměnitelná, což dokazuje novinkové album Beztíže. A řekněme si rovnou, že v mých očích se jedná o horkého kandidáta na desku roku.  

Jedenáct nových písní působí velice sugestivně, uhrančivě, naléhavě, až magicky. A je jedno, zda jde o křehkou baladu nebo rockovou pecku. Pomalejší tempo převládá, ale kapela původem z Jeseníků to umí i pořádně rozbalit a zahrát pěkně špinavý rock. A v čem spočívá její výjimečnost? V dokonalé symbióze po všech stránkách dotažené hudby a textů, naléhavém zpěvu Jaromíra Švejdíka, svobodném vyznění, ukázkové práci s dynamikou a gradací a jakémsi tajemném oparu, který se nad její hudbou vznáší.  



Album otevírá energická, dynamická skladba Na kraji města, kterou střídá lyrická, sugestivní balada plná vnitřní energie a emocí Kdosi mi říkal. Tam na poli představuje první vrchol nahrávky, magická písnička plná napětí, jemné melancholie a báječných instrumentálních pasáží. Pánové nikam nespěchají a užívají si každý tón, přičemž ani vteřinku nenudí.  

Rocková energie pohání barevný song Mrzáci, nálady i tempo mění také magická titulní skladba. Za další vrchol lze považovat naléhavou a zároveň i rozpustilou Ženu s úderným refrénem a mistrovskou prací s dynamikou a gradací. Melancholická balada Daleko dokazuje, jak silnou atmosféru lze vykouzlit pouze s pomocí akustické kytary a Švejdíkova zpěvu. A i když se postupně přidávají další nástroje a píseň tím rozkvétá, intimní nálada zůstane zachována. To ale máme vrcholů.  

Kontrast přináší „zdravě" alternativní rocková vypalovačka s punkovou energií Kdo seje vítr, v níž dostanou náležitý prostor všechny nástroje. K silné atmosféře se vrací jemnější Ponedělí a rozvláčná (to neznamená, že by jí chyběla energie) Až se probudíš. O sugestivní, hodně naléhavý závěr se postará uhrančivý Blikající dům.  



Jak uvedeno výše, náladotvorné texty tvoří dokonalou symbiózu s poetikou hudby. Zavádí posluchače do magických, i když poněkud ponurých Sudet („ani město, ani vesnice, ani hlína, ani kamení"), zachycují obrazy krajiny ale také osobní pocity. Únavu, smíření, odcizení, osamění, ale ne beznadějnou rezignaci. „Ještě je co pít a o čem mluvit". Třeba o desce Beztíže, která má schopnost uhranout a ohromit. A při opakovaných posleších neustále nabízet nové zážitky.