Pomalejší písně, v nichž se pořád něco děje

Recenze alba : Pomalé děje

Album: Pomalé děje

Interpret: Drtikol

Celkový čas: 00:43:34

Vydavatel: ArtUž!

Rok vydání: 2013

Typ nahrávky: studiová nahrávka

Medium: CD

Karel Souček, 30. 12. 2013

Pomalé děje se jmenuje debutové album valašsko-meziříčské kapely Drtikol. Název je odvozen od stejnojmenné písně, ale navíc nabízí i několik subjektivních výkladů. Pro mne třeba charakteristiku muziky, většina skladeb je totiž pomalých, ale pořád se v nich něco děje. Pomalu, soustředěně, občas trochu nenápadně, ale o to propracovaněji a nápaditěji.

A jako je mnohovrstevnatý a nejednoznačný název desky, tak stejně působí i hudba Drtikola. Je naléhavá, syrová, místy potemnělá, zastřená, ale zároveň i vstřícně melodická. Lze ji přiřadit k alternativnímu rocku, ale o žádnou těžkou či neuchopitelnou alternativu se v žádném případě nejedná.

Atmosféra, která pohltí

Tucet písní, které s jedinou výjimkou složil Libor Nejedlý, je založen na nápadité práci s kytarami, kdy kromě akustické, elektrické a baskytary dostává prostor také 12strunná a barytonová kytara. Báječně si rozumí s bicími či perkusemi a poměrně dlouhé instrumentální pasáže vytvářejí sugestivní atmosféru, která otevřeného posluchače doslova pohltí.

Album otevírají softrockové Vlaky, které zdobí nápaditá rytmika a práce s vnitřní dynamikou. Zajímavě znějící barytonové kytary v kombinaci s bicími zahajují Eskymačku, píseň založenou na výrazné, i když ne prvoplánové melodii a naléhavém zpěvu Milana Kuchynky. Jemnější Tilburg West se opírá o silnou atmosféru, energičtěji vyznívá Seismograf s jazzovými pasážemi.

Na desce se střídají folkově křehčí, ale velice dynamické a vnitřně energické písně (Tiburg West, V hlubokém lese, Pomalé děje, Melancholie, Finistére) s rockovějšími, živějšími (Přehrada, Seismograf, 4). Ale i nejtemperamentnější a nejtvrdší skladby Víla a Dějiny bestiality si uchovávají svoji poetiku, muzikanti nikam nespěchají a vychutnávají si možnosti jednotlivých nástrojů a jejich kombinací. Aranžmá si zaslouží velkou pochvalu.

Sevřená, homogenní nahrávka

Díky zasněné, posmutnělé poetice působí celá deska velice sevřeně, homogenně, což je jistě i zásluhou slovenského muzikanta a v tomto případě producenta Dana Salontaye a zvukového režiséra Marka Rakovického. Jakoby do sebe ponořená, místy tajemná, pochmurná a syrová atmosféra ovládá všech dvanáct písní.

A stejně sugestivně jako hudba vyznívají i texty Milana Kuchynky. Jsou vystavěny na silných poetických obrazech, které působí na posluchačovu fantazii a s její pomocí vyvolávají konkrétní pocity. Texty to nejsou doslovné, ale to o hudbě Drtikola platí také. Už dlouho jsem neslyšel nahrávku, kde by hudba a texty byly v takové symbióze. Tyhle písně samozřejmě nebudou dobývat hitparády, ale o to trvalejší hodnotu mají.
Foto: Dušan Tománek

DISKOGRAFIE

Tento interpret nemá v tuto chvíli žádná zveřejněná alba ...

GALERIE

Související obsah:

» Drtikol debutuje Pomalými ději   (Karel Souček, 01. 11. 2013)
» Pomalé děje   (Karel Souček, 30. 12. 2013)
» Drtikol   (Karel Souček, 27. 12. 2013)
» Prokletý videoklip má tu správnou atmosféru   (Karel Souček, 21. 12. 2012)
» Pauza naštěstí trvala jen půl roku   (Karel Souček, 09. 06. 2013)
» Květy – alternativa pro každého   (Karel Souček, 23. 01. 2013)
» Album Lovu zdar pokřtěno   (Jitka Fialková, 02. 11. 2013)
» Zrní plují Tmou   (Jitka Fialková, 27. 11. 2013)

ZADEJTE KOMENTÁŘ