Palečkovy úpravy Ježkáren podtrhly jejich melodie a nadčasové texty

Možností, jak dnes přistupovat k úpravám starých populárních šlágrů, je celá řada. Písničkář Miroslav Paleček zvolil na albu Ježkárny, jehož název prozrazuje, o jaké skladby se jedná, velice citlivý, skromný přístup. Asi i proto jeho pojetí slavných písní typu Nebe na zemi, Stonožka, V domě straší duch, Život je jen náhoda nebo Šaty dělaj´člověka vyznívá lépe než originály.  



Původní verze písniček Jiřího Voskovce, Jana Wericha a Jaroslava Ježka jsou totiž orchestrální. To jim sice zachovává přitažlivě archaickou, tehdejším jazzem ovlivněnou atmosféru, ale pod nánosem mnoha nástrojů se občas vytrácí melodie a textová sdělení. A obě tyto hodnoty jsou u skladeb Osvobozeného divadla zásadní.   

Jednoduché, ale chytlavé melodie

To si zřejmě dobře uvědomil i Miroslav Paleček, který k písním přistupoval s pokorou a pietou na straně jedné, ale zároveň je dokázal posunout do modernějších, současnějších vod. Folkové úpravy, opírající se o akustické kytary a zpěv, právě podtrhují sice jednoduché a přehledné, ale současně velice silné, harmonické a vkusně chytlavé melodie.  

To samé platí i o textech, které mnohem jasněji a srozumitelněji vyzní jen s kytarou než s celým orchestrem. Jejich nadčasovost je i po osmdesáti letech až zarážející, stále chamtivosti či snahy obelhat jiné neubývá. Přitom by stačilo více se radovat ze života, nereptat, užívat si drobností. A to vše je podáno krásnou, čistou češtinou. Nechybí ani smysl pro humor, přirozená hravost, nečekané pointy a originální metafory.  

Akordeon i pila dobarvují slavné šlágry

Základ alba tedy tvoří Palečkova akustická kytara a jeho civilní zpěv. Písničkář si ale přizval i několik hostů a díky kytarám a baskytarám Pavla a Karla Fořtových, akordeonu Štěpána Kojana a pile Petra Dopity dostávají skladby pestřejší kabátek. Aranže jsou sice střídmé, nemají za cíl přehlušit vyznění písně, ale přesto skladby typu David a Goliáš, Ezop a brabenec, Svítá nebo Život je jen náhoda přinášejí příjemné oživení. Dominantní folk tak přibírá vlivy jazzové či bluesové hudby.  

Možná to zní hloupě, ale na albu Ježkárny se stal Miroslav Paleček sluhou legendárních písní. Nechce na sebe příliš upozorňovat, strhávat pozornost, cpát se do popředí, ale jen pokorně a s talentem sobě vlastním slouží velkému skladateli a chytrým textařům. A to je moc dobře, protože díky tomuto přístupu mohou Ježkárny oslovit i mladší generace. A tyto skladby i generace si to rozhodně zaslouží.