OneRepublic z letargie nevytrhnou

Nazývat kapelu OneRepublic rockovou, to je pěkná lež. Minimálně jejich nová deska Native s rockem nemá společného nic. Zpěvák Ryan Tedder je celkem oblíbený producent, který spolupracoval s mnoha slavnými osobnostmi popové scény (Beyoncé, J. Lo), a jeho silné popové zázemí se projevuje i na aktuálním počinu. Popravdě tu máme co do činění s přeprodukovaným popem, plným syntezátorových zvuků, slaboučkých bicích a otravného Tedderova vokálu.

Nelze upřít snahu o vznosné melodie v refrénech, jenže ouha, ono ty „vzletné" melodie jaksi nefungují a jen tak proplouvají ušima a nezanechávají znatelnou stopu. Na vině je hlavně unylý Tedderův vokál, který se potácí někde na pomezí kopie Bono Voxe (U2) a Adama Levina (Maroon 5), přitom je to ale prototyp naprosto podpůrměrného popového zpěváka bez nějaké výraznější charakteristiky. Nechybí povinné pěvěcké berličky v podobě přepálených falzetů a prapodivných vzdechů ach ach a oh oh, což poslouchatelnost skladeb rovněž nijak nezvyšuje.

Občas se ale přeci jen vyloupne nějaká hezčí harmonie, třeba v Can’t Stop, která je srážena právě tím úděsným zpěvem. Ono totiž materiál na albu Native splňuje standardy pěkné popové desky. Bohatá aranžmá, tklivé melodie, neurážlivý zvuk, který hladí. Je tu zcela evidentní, že skladatelé nejsou žádní zelenáči a moc dobře ví, jak zaútočit na mainstreamového posluchače. Otázkou je, zda je to pozitivní věc. Deska totiž jen tak proplyne bez toho, že by měl člověk chuť výrazně vstát ze židle, zarýt si nějakou pasáž do paměti. Nepřichází s ničím, co by vybočovalo z průměrnosti a vyčichlosti současného popu.

Obecně se tu opravdu těžko vybírají silné písně, ale jak už jsem řekl výše, občas se nějaká ta výjimka objeví. Poměrně pěkně udělaný je dvojblok skladeb Au Revoir a Burning Bridges, kde se ale opět potácí někde na pomezí průměrných momentů U2 a Coldplay. Bohužel velká aranžmá ani velké myšlenky nemohou zastřít vnitřní a totální prázdnotu alba Native. Album obsahuje dvanáct skladeb, z nichž ani jedna neprokazuje nějak výraznější schopnost zapůsobit. 46 minut prefabrikovaného popu, který se bůhvíproč snaží tvářit jako pop kytarový. Pro popové a nenáročné posluchače ale nejspíš dobrá volba.