Olympic zakončují trilogii Souhvězdím romatiků

Historie kapely Olympic je opravdu úctyhodná. Na scéně jsou již neuvěřitelné půlstoletí, stihli vydat dvacet studiových desek a ani ve svém věku se nevzdávají živého hraní a stále střádají plány na další turné a vystupování. Nejpozitivnější zprávou z poslední doby se pro fanoušky těchto veteránů stalo datum vydání závěrečné části trilogie Souhvězdí. Po Souhvězdí šílenců, které bylo věnováno v roce 2013 zesnulému Milanu Peroutkovi, bývalému bubeníkovi, vyšla hned za rok další část, Souhvězdí drsňáků. Nyní je zde část závěrečná, kterou se stalo album Souhvězdí romantiků.

V diskografii kapely už určitou podobnost nalezneme. Na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let vyšla alba Prázdniny na Zemi, Ulice a Laboratoř, která také značila trilogii. Tam ale podobnost končí. Nová trilogie Souhvězdí nepřinesla vlastně žádnou novou vložku do repertoáru kapely. Ta si nadále pokračuje ve svém klasickém písničkářství, které občas potěší, občas méně, jelikož progres u nových skladeb už nehrozí.

Na albu se objevilo několik jmen, které dopomohly Petru Jandovi s texty. Například Karel Šíp spolupracoval na singlu Láska má bejt akorát. Ani ten ale nepůsobí tak svěže jako hity z předchozích dvou desek jako třeba Němá případně Pane můj. Jasný hit, který by táhl celou desku tu chybí a pilotní singl svoji melancholickou náladou nevyčnívá.



Celé album otvírá celkem povedená přímočará Nech si o tom zdát, která je velmi vhodně použitá jako otvírák nové desky. Mezi nejtvrdší skladby celé desky se pak řadí Krteček se silnými kytarovými riffy, které by se daly lehce zařadit mezi metalové. Bohužel po slušném začátku přichází na řadu několik klišé skladeb, které jsou spíše navíc a vůbec by nevadilo album o deseti skladbách, na kterém by se tolik neprojevila únava materiálu.

Mezi zapamatovatelné patři ještě hardrockové Mimino, hned následující klasická Opilej touhou, případně balada Láska je někdy černá. Souhvězdí romantiků je třetí závěrečnou částí, bohužel se naplňuje sestupná tendence co se týká kvality alb. Zrovna u "romantiků" platí, že méně je někdy více a ne každé album musí mít 14 a více skladeb. Seškrtnutí o tři nebo čtyři skladby by tu výrazně pomohlo. Přecejen vydat během tří let tři alba není jednoduché a někdy je třeba nechat tvorbě více času, jako v tomto případě.