Novinka Alana Parsonse není jen nostalgií pro pamětníky

Recenze alba : The Secret

Album: The Secret

Interpret: Parsons Alan

Celkový čas:

Vydavatel: FRONTIERS

Rok vydání: 2019

Typ nahrávky: studiová nahrávka

Medium: LP, CD

Karel Souček, 31. 08. 2019

Jako osmnáctiletý začal pracovat od října 1967 britský audio inženýr, muzikant a producent Alan Parsons v proslulých nahrávacích studiích Abbey Road Studios a svoji první zkušenost získal při nahrávání jedenáctého studiového alba The Beatles Abbey Road (1969). Za podíl při nahrávání osmé studiovky anglických Pink Floyd The Dark Side Of The Moon (1973) získal potom svoji první nominaci na cenu Grammy, aby o dva roky později založil spolu se skotským zpěvákem Ericem Woolfsonem vlastní progresivně rockovou skupinu The Alan Parsons Project, která byla nesmírně populární v USA a v kontinentální Evropě, zatímco doma ve Velké Británii takový úspěch neměla.

Komerční úspěch zaznamenaly však i Parsonsovy sólové hudební projekty, na které se teď pokouší s odstupem patnácti let navázat aktuální novinkou The Secret, jíž předcházelo čtvrté studiové album A Valid Path (2004). A přestože na něm Parsons spolupracoval s kytaristou Pink Floyd Davidem Gilmourem, nebylo přijato dobře, zejména kvůli svému futuristickému pojetí s využitím přemíry elektroniky. Proto se nyní progrockový veterán vrací na nové desce k poprockového zvuku se symfonickými a progresivně rockovými vsuvkami, s nimiž slavil v minulosti úspěch.

Hned na úvod přichází takřka šestiminutová instrumentálka The Sorcerer's Apprentice, která není ničím jiným než přearanžovanou symfonickou básní francouzského skladatele Paula Dukase Čarodějův učeň. Avšak už s další písní Miracle je to starý dobrý Alan Parsons, na něhož jsme všichni zvyklí, přestože skladbu nazpíval písničkář z Virginie Jason Mraz. Ostatně nahrávka má plno zajímavých hostů. Mezi jinými se tu objevuje například i legendární hlas amerického vokalisty a zakladatele skupiny Foreigner Lou Gramma v písni Sometimes.

Zajímavé je rovněž sledovat otisky Parsonsových hudebních vzorů v jeho duši. Ve skladbě One Note Symphony jsou to bez diskuze Beatles, zatímco v Years Of Glory je zřetelný vliv Pink Floyd. Milovníky silných melodií musí zase potěšit píseň The Limelight Fades Away s jasným hitovým potenciálem. Deska toho však nabízí mnohem víc - kus nostalgie pro pamětníky, hlavně ale vyrovnanou kolekci jedenácti písní, která je mostem mezi současností a dobou, kdy se rodilo to nejlepší z novodobé populární hudby.

Autor recenze: Roman "News" Zahrádka

DISKOGRAFIE

Tento interpret nemá v tuto chvíli žádná zveřejněná alba ...

ZADEJTE KOMENTÁŘ