Mydy Rabycad přerostli hranice electroswingu a natočili barevnou desku M.Y.D.Y.

Mydy Rabycad jsou již nějakou tu dobu úspěšní jak doma, tak postupem času i za hranicemi České republiky. Celo tuto snahu nyní může podpořit i další deska s prostým názvem M.Y.D.Y. Ta vznikala různě na cestách po celém světě. Jaké změny zvuk této čtyřčlenné partičky během posledních dvou let zaznamenal?

Odklon od electroswingu, na kterém vlastně celou kariéru odstartovali, zaznamenala již druhá deska Glamtronic. Stylově jsou si  tyto desky podobné, na novince však partička z hlavního města zachází ještě dál a tento samozvaný styl ještě vylepšuje i přesuny do dalších hudebních sfér. Podle slov Nèra Scartche dokonce některé nápady pochází již z období první desky, dozrály však až letos.

Již začátkem roku byly vypuštěny tři singly, které kapela nahrávala v proslulých berlinských Red Bull studios. Tato nevšední šance byla využita a skladby I Don't Care, Rise Up a Sensation patří k tahákům celé desky. Především díky jasným tanečním beatům, nekompromisním syntezátorům a špičkovému zvuku, kterému kromě skvěle vybaveného studia pomohl i producent Tomáš Konůpka.



Celá deska je opět plná energie. Sebevědomí, hravost a zábava z desky čiší hned od úvodní Ain't No Light, která by se měla stát hned dalším singlem. Electroswing se vrací v titulní M.Y.D.Y. vypovídající příběhy o možném původu názvu kapely. Inspirace však pochází z různých stylů, příkladem je housem ovlivněná Delight, klidnější polohu přináší My Time a co se asi odehrává těsně po koncetu nabídne humorný závěr Where's The Fokin' Backstage, ve které si zahostovali Adrian T. Bell či Rory Wilmer, kteří píseň obohatili typicky britským přízvukem.

Mydy Rabycad tak i do třetice baví. Novinkou M.Y.D.Y. jen potvrzují pozici kreativní kapely, s charismatickým vokálem frontwoman Žofie Dařbujánové a je třeba se těšit na další věci, do kterých se tato pražská partička pustí. Jednou z možností je hned čtvrtěční křest novinky v Lucerně nebo další koncert koncem měsíce na brněnské Flédě. Chválit je třeba také obal alba, za kterým stojí dvojice Alžběta Jungrová a Pavel Fuksa.