Matěj Benko okouzlen vesmírem vytvořil barevnou koláž Planety

Již před nějakým časem se na hudební scéně objevil zcela nenápadně, po boku různých interpretů, jistý charismatický klavírista, jehož přístup ke hře i ke skladbě postupně zanechával v posluchačích nezapomenutelné hudební vzpomínky. Matěje Benka bylo možno spatřit po boku Richarda Müllera, spolupracoval s Michalem Horáčkem, v kvintetu doprovází Ondřeje Rumla, v poslední době převážně v písních Ježka, Voskovce a Wericha a zároveň se např. pouští i do nevyzpytatelných vod při doprovodu Xaviera Baumaxy.

Postupně však Matěj Benko dospěl k myšlence zrealizovat si vlastní album. Okouzlen vesmírem v něm uzrály hudební variace na téma planet sluneční soustavy. Každé je věnována jedna skladba na albu. Využiv četných známostí, oslovil své přátelé a kolegy, aby svým hlasem přispěli každý k jedné planetě. Na dvanáctiskladbovém kompletu se tak unikátně sešla velmi zajímavá společnost, ve které mnohá jména k sobě už z minulosti blízko mají a mnohá se umělecky potkávají poprvé. Nicméně unikátní také je, že nejen prsty, ale i hlasem se projevil v plalnetě Uran sám Matěj Benko.

Jak Matěj Benko maluje planety

Celkem logicky přivítá planety Richard Müller jako Slunce svým laskavým až otcovským přístupem: ,,Vždyť já světlo rozdávám všem milým planetám."Merkur, tedy Michael Kocáb, po rozvážnějším začátku přitlačí na pilu a přesvědčí, že na tomto albu nepůjde o nějaké rozmarné plýtvání tóny, ale především o skladby s velmi přesvědčivým písničkovým základem a velmi příjemným a nenásilným klavírním doprovodem. Venuše Klára Vytisková už vyloženě rozpustile poskakuje svým hlasem po zurčivých proudech klavírních: ,,Vidíte, že docela jiná jsem, než moje ségra Zem."  Že je Markéta Foukalová jako Země opravdu jiná, lze slyšet hned posléze. Tato jazzová zpěvačka je takovým malým, ale velmi příjemným překvapením.

Prostor samozřejmě musel dostat i Ondřej Ruml. Ve snění o Měsíci navazuje na těsnou spolupráci s Matějem. Stejně tak i Xavier Baumaxa zná už velmi dobře Matějovu podporu a na Marsu ji využívá ve vyloženě jazzové formě a přispívá ještě civilnějším projevem, než ho normálně známe. Jen těžko si lze nepředstavit, že by tento brilantní textař nepřispěl svou troškou do mlýna. Minimálně ke konci už to celé zní jako improvizace a ta k Matěji Benkovi také výborně sedí. Jupiter Radek Pastrňák pak pohoupe posluchače svojí gravitační silou. To Milan Cimfe rozčísne náladu na velmi skočném rytmu a dokazuje, jak užasnou kolekci hlasů dokázal Matěj na Planetách seskupit.

A to teprve na scénu přichází lahůdka v podobě sametového hlasu temperamentní Komety Yvonne Sanchez. Velmi rozzářený jazzík, který pohladí na duši. Samotný Matěj se převtělil do Uranu a sdělí, ,,co by ostatním planetám namalovat chtěl." Tentokrát ale za doprovodu kytary. Vesmírnou scénu uzavírá dvojice Neptun a Pluto v podobě osvědčených interpretů Oto Klempíře a Dana Bárty. Zatímco Klempíř táhne svým rapováním přímo na branku, Bárta poletuje Vesmírem jako vážka a s bezstarostnou hravostí svého zpěvu přispívá k pochopení, jak je to s Plutem, které už není planetou.

Album plné různorodého vyprávění

Vypadá to, že album Planety je takový malý zázrak na hudební scéně. Podařilo se na něm seskupit velmi ojedinělou kolekci zpěváků s různým hlasovým projevem, která ovšem díky vynikajícím kompozičním schopnostem hlavního interpreta působí velmi celistvě, ale zároveň velmi barevně. Nejedná se však o barvy otravně zářivé a prvoplánové. Klavír Matěje Benka zní radostně a s lehkostí vytváří obrazy jednotlivých planet za vhodného přispění dalších nástrojů. Že se album nese na jazzovém základu je nasnadě, ale důležité je, že jsou jednotlivé skladby silnými písněmi mnohdy s výrazným hitovým potenciálem. Matěj Benko tak vytvořil velmi kvalitní komplet úžasné, originální a pestré muziky a nezbývá než doufat, že ho v budoucnu opět něco očaruje stejně jako vesmír.