Lucerna v moři symbolizuje souboj rozumu, který člověku zakazuje investovat čas a peníze do marnosti umění, s citem, který po umění touží.
Karel Souček, 23. 05. 2020
Zpěvák a skladatel Martin Hrubý vydává sbírku písní Lucerna
v moři. Žánrově velmi pestrá kolekce písňové poezie a lidských příběhů
vyzpívaných v rytmech světového folku, popu, rocku, reggae, swingu, čači,
tanga, džajvu i valčíku z pera textařů Vojtěcha Probsta a Martina Hrubého.
Autorem hudby je výhradně Martin Hrubý, s nímž jsme si nejen o desce
povídali.
Hudební knihovna: Jak Vám práci na desce a s deskou
zkomplikovala současná situace?
Martin Hrubý: „Zkomplikovalo se pouze fyzické vydání alba.
Protože se živím jako muzikant, přišel jsem o možnost výdělku a nemám výrobu
jak zafinancovat. Jsem teď závislý na sponzorských darech a zisku
z předprodeje alba. Samotnou nahrávku jsem naštěstí stihl dokončit před
touto krizí, takže už mohla vyjít alespoň digitálně."
HK: Od Trojky jste až na Yardu Helešice a Josefa Štěpánka vyměnil svoji kapelu.
Podle jakých kritérií jste muzikanty vybíral?
MH:„Chtěl jsem si dát dohromady kapelu snů. Muzikanty, o
kterých jsem přesvědčen, že jsou pro zamýšlený typ muziky tou nejlepší volbou.
Chtěl jsem ty nejlepší studiové hráče, které v Čechách máme, a věděl jsem,
jakého zvuku kapely chci přibližně dosáhnout. Například poslední dvě desky
Wabiho Daňka, které nahrával David Landštof právě s Pepou Štěpánkem, jsou
muzikantsky přesně podle mého gusta. Nechtěl jsem ale zase úplně totožnou
kapelu jako Wabi a zároveň jsem velkým fanouškem kapely Muff, takže jsem na
basu pozval Kubu Vejnara. Klávesistů jsem měl vytipovaných více a nemohl se
rozhodnout, koho oslovit. Po krátké konzultaci s Pepou na toto téma ale
bylo náhle jasno. Řekl mi jen: Vem Steinyho, ten je nejlepší."
HK: Obsahuje Lucerna v moři výhradně nové písničky?
MH: „Jsou to písně, které dostaly finální hudební podobu
mezi lety 2016 – 2019. Nadpoloviční většina z nich ale začala uzrávat
mnohem dříve. Třeba Tango v Paříži má prvotní předobraz už na demo
nahrávce Bůhví z roku 2002. Tehdy se ještě jmenovala „V noci". A „Konec
masopustu" zrál ještě déle. Jeho první náznaky jsou v písni „Vynášení
zimy", podle které se jmenovalo vůbec první demo album Bůhví z roku 2000.
Na druhou stranu třeba „Zlatá mládež" vznikla kompletně v roce 2019, hudba
i text."
HK: Mohl bych Vás poprosit o charakteristiku (jednou větou) každé z písniček?
Co Vás u každé jako první napadá?
MH: „ |1| Kosmická – Skvělý text Vojty Probsta ve Vysockého
stylu, který mi přinesl v roce 2008, když se mi rozpadla kapela Bůhví.
|2| Zlatá
mládež – Zavzpomínali jsme s Vojtou na jeden z gymnaziálních večírků
na chatě rodičů spolužáka Marka, po kterém jsme byli ráno jeho otcem Apatanou
Zeleným málem všichni povražděni „lopatou na mozek", a uvědomili si, že
zanedlouho už asi budeme mít možnost jeho tehdejší rozpoložení prožít na
vlastní kůži.
|3| Železniční
– Základ tohoto laškovného textu mě myslím napadl už v roce 2003 cestou
autobusem do Krkonoš a zhudebnit ho ve stylu Rolling Stones byl nápad až teprve
nedávný.
|4| Tango
v Paříži – Pokus o píseň se silným erotickým nábojem v patřičném
rytmu.
|5| Bar národů
– Vojtův příspěvek k tématu migrace sepsaný ještě pár let před tím, než
tento problém začal hýbat Evropou.
|6| Pašeráci
z Camilo – Vojta kdysi na zakázku od Ondry Brzobohatého napsal celý
muzikál na kubánské téma a jelikož mu bylo líto, že nejspíš nikdy nebude
zhudebněn, rozhodl se mi z něj jeden text loni věnovat.
|7| Nadosmrti
lhář – V roce 2007 jsem veršoval titulkový překlad amerického swingového
muzikálu s Fredem Astairem „Royal Wedding" a jedna píseň z něj mě
uhranula natolik, že jsem si ji musel zpracovat a upravit pro vlastní použití.
|8| Ztráta
věrnosti – Touhu zkusit napsat píseň v klasicky rock‘n’rollovém stylu jsem
v sobě nosil od té doby, co na mě v roce 1993 hluboce zapůsobily
Hřebejkovy „Šakalí léta" a zejména mistrovský soundtrack od Ivana Hlase.
|9| Zahrada –
Vojta mi přinesl takový krásně trnkovsky halucinogenní text a mě nenapadlo nic
lepšího, než pro něj zvolit marihuanový rytmus jamajského reggae.
10| Konec
masopustu – Pokus o zachycení poetiky lidové pijatiky v rytmu valčíku.
|11| Podzim –
Boris Pasternak byl génius.
|12| Lucerna
v moři – Miluju Vojtovu poetiku a obdivuju tajemnou snovou noblesu, se
kterou dokáže napsat písňový text, jako je tento.
|13| Vrátit se na
Zem – Variace na Kosmickou, jen více konkrétní a taková moje osobní.
|Bonus| Betlémská
– Mé první zhudebnění textu „Lucerny v moři" Vojtovi přišlo natolik
nevhodně vánoční, že sedl a napsal mi do té melodie text patřičně apokryfní, a
já se zhudebňováním Lucerny musel začít na novo."
HK: Předpokládám, že věříte v sílu videoklipů. Zfilmována
již byla polovina písniček. Dojde na všechny?
MH: „Kdybych na to měl peníze, rád bych je zfilmoval
všechny. Bát se ale nemusíte, peníze nemám. Zvláště teď za časů korony to nehrozí.
V sílu hudebních videí skutečně věřím. Především ty příběhové
s pointou na konci mě hodně baví."
HK. Vy si rád pouštíte videoklipy? Jaké Vás zaujaly v
poslední době?
MH:„Novou hudbu objevuji nejčastěji na YouTube, takže
vnímám zároveň i její vizuální rozměr. V poslední době si pouštím pořád
dokola Theo Katzmana a Vulfpeck, ale tam jde především o muziku. Nejpůsobivější
hudební video, které jsem kdy viděl, je k písni I Forget Where We Were od
Bena Howarda z roku 2014."
HK: Podle jakých kritérií jste vybíral hosty na album?
MH: „Podle stejných jako kapelu – snažil jsem se o tu
nejlepší možnou volbu a nechal se vést intuicí a řízením osudu. Například na
akordeonistu Káju Maříka jsem si myslel už při nahrávání předešlé desky Trojka,
ale neznal jsem ho osobně a neměl na něj telefon, takže k hostovačce tehdy
nedošlo. Pak jsem v létě jel hrát na svatbu Kristýně Peterkové a na místě
zjistil, že se vdává za Káju Maříka. To bylo znamení, že na dalším albu už mi
zahrát musí."
HK: Co symbolizuje název Lucerna v moři?
MH:„Lucerna je radost z tvorby a moře je stereotyp holé
existence bez umění. Pro mě je text té písně o utrpení z tvorby, tedy utrpení z
vlastní radosti. Lucerna je pak vysněná pointa díla a moře ta nekonečná
nejistota, jestli se mi podařilo se jí alespoň přiblížit. Víš, že je to marné,
ale musíš to zkoušet znovu a znovu. Moře marné snahy, ale opojná vidina lucerny
dávající životu smysl. Ten název mi symbolizuje potřebu tvorby, pro kterou se
člověk hořící pro umění žene někdy až do existenční záhuby, aniž by si dokázal
vysvětlit proč, nebo si to zakázat. Symbolizuje souboj rozumu, který člověku
zakazuje investovat čas a peníze do marnosti umění, s citem, který po umění
touží."
HK: Jaký typ posluchačů by Vaše album mohlo oslovit především?
MH:„Posluchače sečtělé a vnímavé k poezii. A nemyslím
jen k té literární, nýbrž k poezii celkově, poezii životní, řekněme. Až na tu
jednu výjimku jsou všechny písně na albu zhudebněnými texty a schopnost vnímání
slovních trop a figur je pro plný zážitek z poslechu myslím celkem zásadní.
Ale zároveň doufám, že je možné si album pustit i jako hudební kulisu a
nenechat se příliš rušit textovým obsahem. Snažil jsem se o hezké jednoduché
písničky v klasických notoricky známých rytmech. Žádné experimenty a
hudební objevy se na albu rozhodně nekonají. Album by se mohlo líbit i lidem,
kteří rádi společensky tančí. Jsou na něm i písně v rytmu argentinského tanga,
džajvu, čači, swingu, kubánského sonu i prostého valčíku."
HK: Jak se nyní k Vašemu albu mohou posluchači dostat?
MH: „Nejlépe objednat si ho na mém webu martinhruby.net.
S radostí Vám zašlu odkaz na jeho elektronické stažení. A zároveň je album
v digitální distribuci u Supraphonu, takže k dostání asi celkem na
všech streamingových platformách."
HK: Kdy by se na trhu mohlo objevit fyzické CD?
MH:„Já doufám, že brzy. Závisí to na pomoci mecenášů a
sponzorů, kteří už se někteří i našli, takže jsem díky nim v optimistické
náladě. Věřím, že mé prosby o podporu Lucerny v moři ještě někdo vyslyší a
fyzická podoba alba připomínající knižní vydání básnické sbírky od úžasného
grafika Jiřího Troskova spatří co nevidět světlo světa.:
HK: Proč jste si za místo křtu vybral zrovna Jazz Dock a
jaký bude 14. října jeho průběh?
MH: „Žádné lepší místo
pro komorní koncert s kapelou, která mi album nahrála, v Praze
neznám. Všichni ti muzikanti jsou v Jazz Docku jako doma, zvuk tam je
skvělý, atmosféra parádní, bar hned vedle pódia. Sám tam na koncerty chodím rád
a často. Především bych ale chtěl, aby vznikla mezi muzikanty atmosféra čisté
radosti ze společného hraní, jako tomu bylo při nahrávání ve studiu, což
se nejpravděpodobněji může stát myslím právě v Jazz Docku. Koncert začne
v 19 hodin a bude rozdělen na dvě poloviny s krátkou přestávkou.
Konec musí být nejpozději ve 20:45, aby tam od 21:00 mohl začít koncert další.
Na naši následnou afterparty v jiném podniku pozvu všechny zúčastněné až
na místě během koncertu."