Více organiky, méně syntetiky

Recenze alba : Living Things

Album: Living Things

Interpret: Linkin Park

Celkový čas: 00:36:58

Vydavatel: Warner Bros.

Rok vydání: 2012

Typ nahrávky: studiová nahrávka

Medium: CD

Marek Odehnal, 25. 06. 2012

Každé nové album amerických Linkin Park je vždycky velkou událostí, bohužel však hlavně z hlediska přepisování prodejních a singlových hitparád. Nalijme si čistého vína, "Linkini" nikdy nebyli bůhvíjak muzikantsky zručná a progresivní kapela.

Jejich tříminutové písničky ale vždy obsahovaly návykový nosný nápad, který sice nebyl dále nějak víc rozvíjen, ale právě díky své přímočarosti a jednoduchosti dokázali oslovit masy jako málokdo. Ať už to bylo na prvních dvou deskách pro nu-metalové kids, tak na posledních dvou pro už globální nediferenciované rádiové posluchačstvo.

Nová deska měla dle slov kapely skloubit to nejlepší ze všech desek minulých, ale na nějaké tvrdé vypalovačky v duchu debutu Hybrid Theory rovnou zapomeňte. Album je spíš takovým pojítkem mezi sice popovým, ale pořád převážně kytarovým a organickým Minutes To Midnight a syntetickým hipsterským počinem A Thousand Suns.

Jediné co upomene na staré dobré časy je Chesterův zpěv, který se občas solidně rozeřve (jediná vyložená vypalovačka Victimized) a některé refrény připomínající desku Meteora (Lost In The Echo). Jen kdyby ty kytary nebyly tak utlumené a pořádně řezaly, to by už ale určitě neskousli aktuální rádioví posluchači kapely a o ty jde formaci především.

Nejsilnější je tak kapela v momentech, kdy nechá naplno vyznít svůj cit pro melodii jako v singlech Powerless a především v pilotní věci Burn It Down, protože takovýto chytlavý hit, který jen tak z hlavy nedostanete, už kapela nenapsala hodně dlouho. Deska je to krátká a poslouchá se docela dobře, oceňuji větší příklon k organickému zvuku, přesto na mě působí tak nějak nedotaženě a bez koncepce, podobně jako Meteora.

Debut byl revoluční, třetí deska ubráním plynu a zjemněním, čtvrtá hodně elektronická s koncepčním ekologickým poselstvím, Living Things ale působí jako obyčejná sbírka aktuálně napsaných písní bez nějakého jednotícího prvku. Prostě, co napsali a nahráli, to vydali a tentokrát evidentně nechtěli nic řešit a vysvětlovat. Nezbývá tedy než počkat si, kam se kapela posune na další řadovce.