Nejen teploty venku dávají znát, že klubová sezóna je už u konce. Programy klubové scény už často zejí prázdnotou, přesto není moudré přestat je sledovat. Posledním kouskem programu na brněnské Flédě (jenž byl součástí samostatných koncertů festivalu Rock for People) byl unikátní americký ansámbl Brass Against, který kombinuje nevídané žánry. Z anglického názvu je patrné, že se jedná o seskupení hráčů na dechové nástroje a když si s názvem kapely malinko pohrajeme, bude patrné i jaké muzice se věnují. Kapelu bychom mohli označit jako Brass Against the Machine, jelikož hrají covery amerických metalových buřičů Rage Against the Machine. Avšak nejen těch.

Pro jejich mix jazzu, rocku a hiphopu je zásadní především strhující energie a muzikalita, s jakou se ujali cover verzí úderných songů např. od Audioslave, Beastie Boys, Tool, Led Zeppelin, Black Sabbath, Black Keys nebo již zmíněných Rage Against the Machine. Právě repertoár RATM tvoří podstatnou část setlistu kapely. To samozřejmě není náhoda. Brass Against svojí skvělou muzikou dokáží minimálně na jeden večer pomoci rozdýchat frustrace ze současných kreatur u mocenských vesel a politických kormidel. Parta talentovaných lidí se zkrátka rozhodla v dnešní podivné a nejisté době zapojit svoje povětšinou dechové nástroje do boje na té správné straně barikády a přimět spolu s nimi i své fanoušky k aktivitě a činům. 

Není tak třeba dodávat, že úterní večer na Flédě byl těžce politický. Resp. spíše aktivistický a rebelský. Je na škodu, že vstup na vzbouřenecký happening nebyl nejlevnější a i tento fakt možná hrál roli proti vyšší účasti v klubu. Publikum mohlo tvořit zhruba stovka nadšenců, kteří si přišli poslechnout nejen své oblíbené písně výše zmíněných kapel, ale snad i podpořit toto sympatické hnutí za lidská práva a selský rozum.

To by jako uvedení snad stačilo, pojďme se vrhnout na muziku. Popularita Brass Against vychází z jejich videoklipů na Youtube, kde čítají miliony shlédnutí. Drtivá většina těch nejúspěšnějších (rozuměj nejsledovanějších) má jeden společný jmenovatel: zpěvačka Sophia Urista. Ta se však k nespokojenosti mnohých tohoto turné neúčastní a mikrofon převzala zpěvačka Liza Colby. Vedle ní leader kapely Brad Hammonds na kytaru celou show odstartoval skladbou „Cochise” od grungeových Audioslave a celý mini orchestr se dal do pohybu. Dechové nástroje vytvořily ohlušující a energický uragán, který nejvíce pohltil zpěvačku Lizu Colby. Nepochybuji, že její outfit byl velmi pohodlný, avšak možná až příliš vyzývavý a ve spojením s jejími obscénními kreacemi byla až příliš odevzdaná tomu, co se dělo na pódiu. Módu však nechme stranou. Po úvodní pomalejší skladbě přišlo to, na co jsme všichni čekali. Naštvané písně Rage Against the Machine „Bulls on Parade”, elektrizující „Sleep Now in the Fire” nebo nejznámější „Killing in the Name”. Všichni kromě bubeníka Nathana Bella a Kennetha Bentleyho, který ovládá obrovskou tubu, na pódiu řádili jako smyslu zbavení. Bylo naprosto patrné, že si velmi užívají vystupování před publikem. Možná i proto, že koncertují teprve krátce a v celém projektu Brass Against je hned 24 umělců, tudíž se mnozí neúčastní každého turné. Celý koncert byl nesmírně dynamický, nikomu na pódiu ani na moment nedošel dech a to jak obrazně, tak doslova.

Výraznou postavou byl saxofonista Andrew Gutauskas, který simuloval basovou kytaru a doprovázel zpěvačku Lizu Colby jak při pomalejších skladbách, tak i v těch nejintenzivnějších pasážích. Gutauskase doprovázela trombonistka Mariel Bildsten, která vedle zmíněné zpěvačky byla do koncertu také velmi zapálená a neustále se udržovala v pohybu. Při další ostré skladbě z továrny RATM „Freedom” předvedla, že i ona umí pořádně zařvat až z ní šel strach. Brass Against své vystupování proti systému myslí smrtelně vážně. Poslední dvojicí na pódiu bylo duo trumpetistů Wayne Tucker a Oskar Stenmark, kteří se starali o ty nejsilnější a nejhlasitější momenty celé show. Od Rage Against the Machine dále zazněly úderné „Guerilla Radio”, „Bullet In the Head” nebo „Wake Up” a pokud jste si mysleli, že originál je plný zášti a zloby, poslechněte si hněv v podání dechových nástrojů! 

Ačkoliv mnoho fanoušků preferuje za mikrofonem Sophii Uristu, vokalistka Liza Colby v Brně předvedla, že i ona má co nabídnout. Sophia Urista figuruje v naprosté většině videoklipů kapely a Liza Colby nazpívala prozatím jen cover od Black Keys „Figure it Out”, který na Flédě zazněl také. Nicméně i Liza Colby zvládla svou roli bravurně ať už rychlé rapové pasáže v písních Rage Against the Machine, tak i pomalejší skladby jako úvodní „Cochise” nebo další pecku od Audioslave „Show Me How to Live”. Skvělý výkon celá kapela předvedla i při coveru mistrovského díla „The Pot” od progresivních Tool nebo „Sabotage” od legendární hip hopových Beastie Boys. Zazněl i úryvek skladby „Kashmir” od kultovních Led Zeppelin a proběhly i úchvatné sóla na bicí, trombón nebo trumpetu.

Mezi skladbami samozřejmě probíhaly krátké politické sdělení, někdy namířené proti americkým politikům včetně prezidenta Donalda Trumpa, někdy propagující základní lidská práva a jindy to byla zase kritika rasismu nebo sexismu. Tohle samozřejmě k politickým kapelám patří a nikdy není na škodu si tyto nešvary dnešní doby připomenout. Po asi třinácti skladbách a krátké pauze přišel přídavek ve formě dalších skladeb Rage Against the Machine, tentokrát „No Shelter” a na závěr „Know Your Enemy”. I přestože koncert Brass Against na brněnské Flédě nebyl kasovním trhákem a účast byla poměrně mizerná, kapela vůbec nic neodflákla. Naopak makala na 110% a předvedla hrstce přítomných, že pořádný metalový kravál se dá dělat i na klasické nástroje jako je trumpeta, saxofon, tuba nebo trombón. Tomuto projektu moc fandím a pevně věřím, že se s touto skupinou ještě v rámci ČR potkáme. Ať už to bude ve stejné sestavě nebo třeba s populární Sophiou Uristou, Amandou Brown, Mayou Azucenou nebo třeba Samuelem Hopem. Talentu ve svém kádru mají Brass Against dostatek.

Autorem fotografií je Tomáš Valnoha.