Kapela Zrní natočila své dosud nejpestřejší album

Nebeský klid je název šestého řadového alba kapely Zrní. Jeho hrdiny jsou mladí lidé a vězni svědomí, ale také rodičovská láska, dva utonulí nebo nenalezený roj včel. Čtyři Honzové a Ondřej na něm vsadili na osvědčený tandem producentů Ondřeje Ježka a Jonatána Pastirčáka a našli klíč k dalšímu posunu své umělecké tvorby.

Hravost a bojovná naděje

Nebeský klid je plný radostného pohybu, po hudební a zvukové stránce je nejpestřejším albem Zrní, optikou některých textů deskou velmi přímočarou. Krize jako téma minulého alba je pryč, převažuje hravost a bojovná naděje. „Vy sebejistý budete prohlášený za nepříčetný, už je to cítit ve vzduchu," zpívá frontman Honza Unger v singlu Neposlušnost o mezigeneračním střetu, který album otevírá.

„Projedeme tím vaším složitým světem přímou cestou, který nerozumíte, projedeme tím vaším nemocným světem… my, který jsme na něj ještě moc mladý," navazuje hostující dětský sbor BezNot v refrénu. Unger v textech jako dobrý pozorovatel popisuje řadu aktuálních společenských problémů, zpracovává ale také témata niterná.

„Na týhle desce jsem chtěl psát přímočaře. Nevopisovat to a nepoetizovat. Vyjádřit jasnej postoj. Nijak jsem to neplánoval, prostě to přišlo a já jen pozoroval, jak další a další text je o aktuálním dění, o ekologii, politice, společnosti. Jsou tam i texty osobní a lyrický, ale těch ‚angažovanejch' je na desce víc než na deskách minulejch," vysvětluje Unger, který nemoralizuje, je laskavý, místy až terapeutický a nebojí se ani silných slov.

Daleko od mainstreamu

Nebeský klid obsahuje jednoznačné hity, vedle Neposlušnosti zejména skladbu Poletíme spolu na bílém koni s hostující Lenkou Dusilovou, s mainstreamovým popem však mají společnou jen délku skladeb a výrazné melodie. Nezaměnitelná je stále poetika Zrní, jejich hravost, práce s elektronikou i svébytný skladatelsko-producentský přístup, v němž fúzují žánry a panuje absolutní volnost.

Deska tepe hravým pohybem, nepostrádá ani momenty meditativní, bez zábran vstřebává také prvky minimalismu (Dneska už na horu nevylezu, není to potřeba) nebo šansonu (Sirény) a obsahuje i gospelově-krautrockový rituál (Mír a déšť a odpuštění).

Výsledek významně ovlivnil také nový skladatelský přístup kapely. Většina skladeb na albu oproti jamu ve zkušebně doznala velkých změn, zkrácená byla přibližně na třetinu. „Po dlouhý době jsem slyšel Sgt. Peppera. Pouštěl jsem ho svejm malejm klukům, aby věděli, jak zněj Beatles, a u toho mě překvapilo, jak jsou ty písničky krátký. Zněj jako velký skladby, každá s úplně speciální atmosférou, ale přitom maj často míň než tři minuty. A to bylo moje hlavní předsevzetí pro tuhle desku! Zkracovat víc než jsem zvyklej," vysvětluje Unger.

Na energii alba se odrazila také silná atmosféra jeho příprav. Kapela ho chystala během nejintenzivnějšího soustředění od skládání Soundtracku ke konci světa (2012). „Mnohokrát se nám povedlo jít najednou úplně spolu, dejchat jako jedno tělo. Zase jsme pocejtili, že nám jde se úplně propojit, i když mimo hraní jsme už často hodně oddělený," říkají hudebníci o desce, která je odlišná ve srovnání s prvními alby Zrní, ale i s předchozí deskou Jiskřící (2017) natáčenou ve stejném producentském složení. Zrní na Nebeském klidu věří v mladé lidi a budoucnost.

Ve vlastním nákladu a v distribuci Supraphonu album vydávají 6. března 2020. Obsahuje 11 skladeb, nahrávání v říjnu 2019 a lednu 2020 probíhalo v pražském studiu Jámor pod dohledem zvukového mistra a producenta Ondřeje Ježka a producenta Jonatána „Pjoniho" Pastirčáka. Mastering měl na starosti Tomáš Karásek (Gargle & Expel Studio), na albu vedle pražského dětského pěveckého sboru BezNot hostuje také Lenka Dusilová nebo Ondřej Pavelka.